Náš starý Puňťa byl velký psí dobrák. I od dětí si nechal líbit všechno. Na starobylé chalupě známých se ale proměnil v děsivou šelmu.

Příběh se odehrál v jižních Čechách na chalupě známých. Byl starý dům, snad vždycky zahalený v tajemném mlžném oparu. Byla jsem tehdy pozvána s vnukem na oslavu kulatých narozenin. Bylo parné léto a všude kolem lákavé pískovny, kde se dalo bezpečně koupat.

V průběhu dne se akce vyvíjela nezajímavě až nudně. Kamarádka, která dům podědila, vlastnila psa, velikého dobráka, který nikdy nikomu neublížil. Mého vnoučka dobře znal a nechal si od něho líbit opravdu hodně.

Přišel večer, seděli jsme a popíjeli, a já najednou – scházelo málo k půlnoci- postřehla pohled psího „mouly“. Díval se na mě upřeně a nehnutě, byl až v jakémsi podivném transu.

Oči mu svítily nenávistí.

Ten výraz mě vyděsil, cítila jsem nebezpečí, a neodolatelnou touhu zvířete se na mě vrhnout. Mráz mi přeběhl po zádech. Bála jsem se pohnout, natož se zvednout a kamkoliv jít.

Když už jsem to nemohla vydržet, návštěva toalet byla akutní, přesvědčila jsem známou, aby šla se mnou. Ona mě doprovodila, ale než jsem stačila vykonat svou potřebu, zase odešla. Jakmile jsem otevřela dveře, první, na koho jsem narazila, byl ten pes.

Čekal, až vyjdu. Dívali jsme se vzájemně do očí, a já tušila, že to pro mě nedopadne dobře. Pokud mě nevysvobodí zázrak. A ten se naštěstí stal.

Byl zhypnotizovaný?

Můj vnuk , jak mu osud ubral na rozumu, přidal mu na jiných schopnostech. Jsme na sebe telepaticky napojeni. Tohle tajemné pouto jsem si vyzkoušela už mnohokrát.

Já dokážu vycítit, kdy je v nebezpečí, ale totéž, jak jsem se touto událostí přesvědčila, dokáže i on. Když jsme tam tak nehnutě stáli proti sobě, já a pes, uviděla jsem najednou svého maličkého vnoučka, jak se ke mně řítí neuvěřitelnou rychlostí.

A než se stačil kdo nadát, zakousl se psovi do čenichu. Pes zavyl bolestí, a tím se probral ze svého transu. Velkým problémem ovšem pak bylo přesvědčit vnuka, aby psa pustil.

I přes svůj nízký věk pochopil, že je pro něj výhodnější zůstat zakousnut, než psa pustit a být kousnut.

Cloumali sebou, po chvíli se jejich vzájemné zápolení proměnilo v jakýsi zvláštní rituální tanec, během kterého se vnuk točil ve středu stále zakousnut, a pes rotoval kolem.

Stálo nás všechny opravdu velké úsilí pejska vyprostit.Byl však definitivně zbaven posedlosti a ráno mému vnukovi odpustil. Byl to zkrátka psí dobrák.

Nikdo si tehdy nedokázal vysvětlit náhlou agresí vůči mě jinak, než tím, že byl na chvíli ovládnut zlým démonem.

Lenka (58), Pelhřimov.