Dala jsem mu šanci, ale zklamal mě na celé čáře.

S Liborem, mým manželem, jsme si vždy zakládali na vzájemné důvěře, upřímnosti a otevřené komunikaci. Byli jsme přesvědčeni, že se jeden druhému můžeme svěřit úplně se vším, ať už jde o sebemenší starost nebo velký problém.

O to bolestivější pro mě bylo zjištění, že mi Libor přesto lže. A nebyla to jen obyčejná lež – zjistila jsem, že mě podvádí.

Snažil se mě získat zpátky

Na jeho nevěru jsem přišla náhodou. Jednou jsem zaslechla část telefonického hovoru, o kterém si Libor myslel, že ho neslyším. Z rozhovoru bylo zřejmé, že mluví se ženou a probírají spolu velmi intimní věci.

Když mě manžel spatřil, úplně ztuhl. Nesnažil se ale nic zapírat. Přiznal, že měl s tou ženou poměr, a tvrdil, že šlo pouze o jednorázové selhání. Ujišťoval mě také, že k té ženě nic necítí. Cítila jsem se nesmírně zraněná a ponížená.

Nedělala jsem scény, ale přesto mezi námi dlouhou dobu panovalo naprosté ticho. Libor se všemi možnými způsoby snažil získat si mě zpět.

Vysvětlil mi, že podlehl rozvedené ženě bývalého kolegy a svého rozhodnutí lituje. Přísahal také, že to byla jeho první nevěra. Způsob, jakým odpovídal, mě ale přesvědčily, že mi ani tentokrát neříká pravdu.

Nečekaná návštěva

Postupně se naše manželství začalo pomalu vracet do normálu. Já jsem však vedle Libora stále žila s vědomím, že mu už nedokážu úplně věřit. Byla jsem rozhodnutá, že pokud mě podvede znovu, naše manželství skončí.

Za dva měsíce u nás zazvonila mladá žena. Byla to další Liborova milenka, kterou krátce předtím opustil. Přestože jí své jméno i adresu zatajil, dokázala si je zjistit.

Požádala jsem ji, aby se mnou počkala na jeho příchod. Když manžel vešel a uviděl nás spolu, okamžitě pochopil, že tentokrát už není co zachraňovat.

Po více než pětadvaceti letech společného života jsme se rozvedli. Dodnes nevím, jestli si ještě někdy budu chtít někoho hledat. Pokud jde o věrnost, jsou možná všichni muži bohužel stejní.

Helena K. (54), Jihlava