Pro hezké vzpomínky není třeba jezdit do luxusních resortů v cizině.
Při pohledu na fotografie z našich dávných rodinných dovolených si uvědomuji si, že ty nejlepší vzpomínky často nevznikají během dokonale naplánovaných cest. Naše nejkrásnější rodinné prázdniny byly naopak plné nečekaných zvratů. Přesto na ně vzpomínáme s úsměvem.
Chtěla jsem stmelit rodinu
Bylo mi čtyřicet šest let, manželovi o dva roky víc a naše děti byly ve věku, kdy už si začínaly budovat vlastní svět. Sedmnáctiletá dcera Tereza trávila většinu času s kamarádkami a čtrnáctiletý syn Matěj byl stále ponořený do počítačových her.
Čím dál častěji jsem měla pocit, že se nám rodina pomalu rozpadá na čtyři samostatné ostrovy. Proto jsem přišla s nápadem na společnou dovolenou v jižních Čechách. Žádný luxusní hotel, žádný nabitý program.
Pronajali jsme si malou chalupu u rybníka a chtěli si prostě užít dva týdny spolu. Děti z toho nebyly nadšené. Tereza se tvářila, jako bych ji odsoudila k domácímu vězení, a Matěj si dělal starosti, zda bude na chalupě dostatečně rychlý internet.
Kouzelné večery při svíčkách
První dny odpovídaly tomu, že si každý hleděl svého. Manžel četl noviny, děti sledovaly telefony a já začínala litovat, že jsem dovolenou vůbec organizovala. Pak ale přišel zlom. Jedno odpoledne se nad krajinou přehnala prudká bouřka.
Vítr vyvrátil strom, který poškodil elektrické vedení. Celá oblast zůstala bez proudu. Zpočátku jsme byli všichni otrávení. Nešel internet, televize ani nabíječky. Jenže po několika hodinách jsme zjistili, že nám vlastně nic nechybí.
Večer jsme seděli při svíčkách a vytáhli staré deskové hry, které ležely ve skříni na chalupě. Nejdříve jsme hráli jen proto, abychom zabili čas. Brzy jsme se ale začali smát tak, jako už dlouho ne.
Tereza se hádala s tátou o pravidla, Matěj podváděl při kostkách a já jsem měla pocit, že se vracím do dětství. Výpadek proudu trval téměř dva dny. Místo mobilů jsme chodili na procházky, sbírali borůvky a večer si povídali.
Poprvé po dlouhé době jsem slyšela děti vyprávět o tom, co skutečně prožívají. Tereza se svěřila se svými obavami z maturity a Matěj přiznal, že ho ve škole trápí jeden spolužák. Byly to rozhovory, na které doma nikdy nebyl čas.
Zážitky umí lidi spojit
Největší zážitek nás ale čekal na konci dovolené. Rozhodli jsme se vyrazit na výlet lodí po rybníku. Počasí bylo nádherné a hladina klidná jako zrcadlo. Uprostřed plavby se však pokazil motor.
Loďka nás pomalu unášela ke břehu porostlému rákosím. Místo paniky jsme se všichni rozesmáli. Manžel vzal pádla, děti mu pomáhaly a společně jsme se dostali zpět.
Když jsme večer seděli u chalupy, pozorovali západ slunce a jedli chleba se sýrem, uvědomila jsem si něco důležitého. Celou dobu jsem se snažila vytvořit dokonalou dovolenou. Ve skutečnosti ale rodinu nesbližují perfektní hotely ani drahé atrakce.
Spojují nás společné zážitky, překonané komplikace a chvíle, kdy jsme opravdu spolu. Od té dovolené uplynulo už hodně let. Děti jsou dospělé a mají vlastní životy.
Když se ale sejdeme, často vzpomínáme právě na ty dva dny bez elektřiny a na loďku bez pohonu. Nikdo nemluví o památkách, které jsme navštívili, ani o výletech, které jsme podnikli.
Tehdy si pokaždé uvědomím, že naše nejkrásnější rodinné prázdniny nebyly výjimečné tím, kam jsme jeli, ale tím, že jsme si po dlouhé době znovu našli cestu jeden k druhému. A to je vzpomínka, kterou si ponesu v srdci navždy.
Jitka L. (60), Praha
