Oslavte kouzelný čas slunovratu, kdy den a noc jsou stejně dlouhé. Můžete tak využít největší sílu slunce pro ženská kouzla a milostnou magii.

Svatojánská noc z 23. na 24. června má magickou moc. V tento večer se provádějí různé rituály, jejichž kořeny sahají až do starověku. Když slunce dosáhne na obloze vrcholu a jeho paprsky dopadají kolmo na obratník Raka, nastává letní slunovrat.

Tímto dnem s nejdelším časem denního světla a nejkratší nocí startuje na severní polokouli astronomické léto.

Svatojánská noc dostala svůj název po příchodu křesťanství do našich zemí, po svatém Janu Křtiteli. Naši předkové věřili, že slunovrat je kouzelný čas, a tak jej provázela řada tradic, které inspirovaly umělce. Tak vznikla třeba i slavná hra Sen noci svatojánské od Williama Shakespeara. 

Oslavy a tradice svatojánské noci

Mnoho tradic se vázalo přímo ke slunci, protože jeho síla měla vliv na kvalitu sklizně. Naši předci věděli, že po letním slunovratu se dny začínají zkracovat a energie slunce postupně klesá.

O svatojánské noci se proto zapalovaly velké ohně na kopcích, které měly slunci dodat více síly, aby co nejdéle přinášelo všem užitek.

Lidé věřili v očistnou sílu rituálních ohňů a večer před kouzelnou nocí kolem nich tančili, veselili se a na závěr je přeskakovali. Kolem ohňů se i hrály různé hry. 

Životodárné slunce a zlaté kapradí 

O svatojánské noci se na věrnost příliš nedbalo, protože se tradovalo, že je právě této noci dovoleno to, co se jindy nesmí. Vznikaly, třeba jen pro jednu jedinou noc, nové páry, které se společně vypravovaly do lesů, kde si spolu užívali vášnivou lásku.

Jiné dvojice zase hledaly kvetoucí zlaté kapradí, jež pomáhalo otevřít skály a odhalit ukrytý poklad. Kouzelné kapradí prý rozkvétalo přesně o půlnoci a mohl ho najít a utrhnout prý pouze někdo s čistým srdcem a v bílém oblečení.

O chlapci, který takové kapradí získal od víly, vznikla i známá filmová balada Zlaté kapradí.

Má mne rád, nemá mne rád…

Určitě si vybavíte scénu z mnoha pohádek, kdy dívka otrhává okvětní lístky kopretiny a opakuje „Má mne rád, nemá mne rád…“ Právě tato tradice má také kořeny v oslavách svatojánské noci.

Tradovalo se, že před východem slunce v den svatého Jana má žena utrhnout na louce kopretinu a během vytrhávání okvětních lístků opakovat slova: chalupa, zahrada, statek, mlýn.

Podle toho, které slovo připadlo na poslední okvětní lístek, se prý dívka mohla těšit na majitele dané usedlosti jako svého budoucího muže.

Kouzelné devatero kvítí

Traduje se, že voňavé bylinky nasbírané právě o svatojánské noci mají díky síle slunce tu největší léčivou a magickou moc. Zkusíte to také?

Kdy přijde „on“?

Neprovdaná žena si podle tradic našich předků může natrhat „devatero kvítí“. Víte, které květiny to jsou? Jedná se o kopretinu, růži, smolničku, chrpu, rozchodníček, netřesk, mateřídoušku, fialku a zvonek.

Květiny musí žena natrhat bez toho, aby promluvila nebo se ohlédla za sebe. Rostlinky si pak má dát pod polštář. V noci se jí pak ve snu zjeví tvář jejího budoucího muže.

Věncem z devatera kvítí se kdysi zdobil i vršek jedle, která sloužila jako základ velkého ohně. Dívky také prohazovaly věneček ohněm, a pokud ho mládenec na druhé straně chytil, měl být jejich vztah věrný. 

Svatojánský věnec

Jiná pověra říká, že žena toužící po lásce má o půlnoci natrhané devatero kvítí uvít do věnečku, který jí napoví, kdo se stane jejím mužem. Dívky pak házely své barevné věnečky do vody a pro zajištění štěstí se pak snažily trefit se do nich malými kamínky. 

Noc divoženek a bludiček

O svatojánské noci neožívaly jen hodné víly, ale hledačům pokladů hrozily i bludičky, které poutníky lákaly do bažin. 

Síla lesních žen

Zahnat je bylo možné kletbami. Dobrý člověk se jich ovšem nemusel bát. Do akce v tuto noc vyrážely nejen divoženky, ale i čarodějnice a lesní ženy. Věřilo se, že se dívají do oken a lidské děti vyměňují za svoje. Muže zvaly do tance, a pokud svolil, špatně to s ním dopadlo, rozsápaly ho.

Kouzelný lektvar

Můžete si připravit i ozdravný nápoj z bylin, jako je kopřiva, listy pampelišky, jitrocel, řebříček, květy sedmikrásky, listy vlašského ořechu, listy břízy, jetele, přesličky a květ měsíčku.

Od každé byliny vezměte tři kusy, zalijte litrem vroucí vody a nechte 10 minut louhovat.