Byla jsem bez energie, a poté dokonce onemocněla. Nikdy by mě nenapadlo, že mi pomohou mušle vyplavené z moře. Dodnes je mám ve vitríně.

Když se dostane člověk do velkých zdravotních potíží, měl by sebrat své síly a vydat se k moři. Tam je ta největší síla, protože z moře, mořské vody, jsme se zrodili všichni. Tam je život!

Bylo mi čerstvě šedesát, tohle jubileum jsem si ještě užila zdravá a spokojená, a najednou se na mě začaly řítit potíže, problémy, které jsem do té doby neznala. Všechno začalo tím, že jsem se jednoho dne probudila a špatně viděla. Všechno bylo rozmlžené.

Běžela jsem k lékaři, a ten mi chladnokrevně bez okolků oznámil, že mám šedý zákal. Operace je jednoduchá, nicméně termín až za půl roku. „Do té doby budu slepá,“ říkala jsem si po cestě domů.

Stále unavená

Tím to ovšem neskončilo, najednou na mě dolehla strašná únava. Jsem člověk, který ráno vyskočí z postele, a funguje. Ranní ptáče. Najednou jsem ale měla problém ráno vstát. Nepoznávala jsem se. Všechno se na mě valilo.

V noci jsem se budila a nebyla schopná znovu usnout. Když jsem zabrala, skočily po mně děsivé sny, ze kterých jsem se budila zpocená nebo s pláčem. Nakonec poznal i můj manžel, že se mnou není něco v pořádku. A ten rozhodl, že vyrazíme k moři. Do Řecka!

Tam jsme byli na svatební cestě. Byl přesvědčený, že na Krétě najdu sílu a zdroj energie, která mě postaví na nohy. Když jsme stáli v Praze na letišti, myslela jsem si, že omdlím, a zmocnila se mě divná předtucha, že se už z dovolené živá nevrátím. Už nikdy neuvidím dceru a vnuky!

Moře kouzlilo

První dva dny jsem se cítila mátožná a stále bez síly. Třetí den se to zlomilo. Přesně si pamatuji, jak jsem seděla na velkém kameni nad zálivem a dívala se na vlny. Bylo tak krásně, vlahý letní vánek mě příjemně ovíval, až jsem zapomněla na své problémy.

Alespoň na chvíli. Další den ráno jsem se probudila brzy a musela se projít po pláži. Tam jsem si sbírala vyplavené mušle a pevně je svírala v rukou. V hotelu jsem si je naskládala na balkon a chodila se s nimi mazlit.

Přibývaly k nim další a další – s každou mou ranní procházkou po pláži. Po týdnu jsem měla najednou skvělý pocit na duši, že ze mě spadl nějaký balvan. V noci jsem najednou dobře spala.

Na konci dovolené jsme s manželem konstatovali, že tohle byla skvělá terapie a že musíme na dovolenou za sluncem a mořem každý rok.

Kouzelné mušle jsem si odvezla domů a mám je vystavené ve vitríně. Když se cítím v nepohodě nebo nemocná, vyndám je, abych si s nimi hrála. Vždycky mi to pomůže.

Jarmila (62), Ostrava