Nikdy bych netušila, v jaké životní roli se ocitnu.
Už od dob základní školy patřil Filip k nejdůležitějším lidem v mém životě. V době dospívání jsme spolu dokonce krátce tvořili pár. Rozešli jsme se, ale dokázali jsme si uchovat pevné přátelství a zůstali jsme si blízcí.
Oba měli stejného koníčka
Můj život se pak ubíral celkem dramatickým směrem. Třikrát jsem se vdala a z každého manželství jsem měla jedno dítě: s prvním mužem syna, s dalšími dvěma dcery. Filip všechny moje potomky dobře znal a ony ho braly skoro jako laskavého strýčka.
Nejvíc si rozuměl s nejmladší dcerou Ilonou, i když mezi nimi byl věkový rozdíl pětadvaceti let. Oba měli podobnou povahu a společného koníčka: malování. Filip kreslil už od té doby, co jsem ho znala.
Ilona projevovala výtvarný talent také odmalička a snila o tom, že se jednou stane uznávanou malířkou. S Filipem chodila na výstavy a vernisáže. Seznamoval ji s uměním a podporoval její nadšení. Zůstalo to tak i v době, kdy byla dospělá a měla po maturitě.
Nikdy mě nenapadlo hledat v tom něco nepatřičného. Jejich blízkost jsem brala jako přirozené přátelství dvou lidí se stejným zájmem.
Bránit ve štěstí jsem jim nechtěla
O to větší šok přišel později. Jednoho dne za mnou Ilona přišla s tím, že si potřebuje vážně promluvit. Domnívala jsem se, že půjde o školu nebo studium na vysoké.
Místo toho mi oznámila, že se do Filipa zamilovala, jejich city jsou oboustranné a plánují svatbu. Zůstala jsem jako opařená. V první chvíli se ve mně zvedla vlna hněvu, ale rychle jsem si uvědomila, že ten by nic nevyřešil.
Oba jsem znala natolik dobře a bylo mi jasné, že jejich rozhodnutí nezměním. Situace způsobila napětí mezi Filipem a mým tehdejším manželem, přesto však jejich skromné svatbě nikdo nedokázal zabránit.
Najednou jsem se ocitla v roli tchyně svého nejlepšího kamaráda – něco, co by mě dřív ani ve snu nenapadlo. Dnes už se s Filipem nevídám tak často jako kdysi, odstěhovali se do Prahy.
Jsem s tím ale smířená, vím, že je s ním dcera šťastná a to je pro mě nejdůležitější.
Andrea R. (57), Opava
Wow, to je překvapení! Ale když si rozumí a mají společné zájmy jako malování, proč by to nemělo fungovat? Důležitý je respekt a příležitost pro obě strany.
Takové příběhy jsou opravdu životní zvraty, ale hlavně, že je dcera šťastná. Já bych to vzala taky těžko, ale člověk si zvykne na vše, hlavní je láska.