Mužská ješitnost bývá někdy tak velká, že nedovolí odmítnutému nápadníkovi smířit se se svým nástupcem!
Naše dcera Linda se mnou měla vždy otevřený vztah a všechno mi říkala na rovinu. Byla také ochotná vyslechnout si moje názory. Když začala chodit s právníkem Robertem, dala jsem jí hned najevo, že se mi vedle ní takový typ muže nelíbí.
Robert byl samolibý, nevychovaný, majetnický. Tušila jsem, že pokud se s ním Linda nerozejde, čeká jí menší či větší vztahové peklo. Řekla jsem dceři svůj názor, ale do ničeho jsem ji samozřejmě nenutila. Byl to koneckonců její život. Ona na to ale po tři čtvrtě roce naštěstí přišla sama.
Začal jí znepříjemňovat život!
Robert se nehodlal jen tak vzdát. Pokud by se situace vyvinula opačně, tedy tak, že by se s Lindou rozešel on, asi by to neřešil. Jeho ego ale utrpělo hroznou ránu, když mu kopačky dala ona! Začal jí obtěžovat, pomlouvat a pronásledovat.
Nebral při tom ohledy na nic a na nikoho. Mě se například pokoušel v telefonickém hovoru namluvit, že Linda se nechala od mužů kupovat za peníze.
Řekla jsem mu na to, že jestli ještě jednou zavolá s podobným tvrzením, tak si ten hovor nahraji a padne žaloba za pomluvu. Jako právníkovi mu došlo, že by mohl mít opravdu problémy a přestal alespoň s telefonáty plnými výmyslů.
Lindě ale znepříjemňoval život dál. Přestalo ho to bavit až po nějaké době, když viděl, že to nikam nevede.
Tuhle svatbu jsme chtěli!
Dcera se po čase, který potřebovala na to, aby znovu našla důvěru ve vztahy, seznámila s novým partnerem. Lukáš byl pravým opakem Roberta. Věčně usměvavý, pohodový mládenec, na kterém jsem viděla, že má Lindu opravdu rád.
Když mi po půl roce chození s ním dcera řekla, že si ho chce vzít, hned jsem jí to schválila. Také můj muž, který se předtím k Robertovi stavěl spíš neutrálně a nevšímavě, dal najevo spokojenost s Lindiným výběrem.
Začali jsme připravovat svatbu ve velkém stylu. Pozvali jsme několik desítek příbuzných a známých, protože na vdavkách jediné dcery by se rozhodně šetřit nemělo. O plánované veselce se ale bohužel nějakým způsobem dozvěděl i Robert!
Chtěl pokazit obřad!
Nejsme věřící rodina a tak se obřad konal normálně na radnici. Roberta jsem si mezi lidmi všimla, až když můj muž přiváděl Lindu ženichovi. Slavnostní okamžik začal narušovat Robertův hlasitý projev.
Vykládal, že Lindu si měl původně brát on a že dobře udělal, když ji nechal, protože zjistil, že má milence. A nepřímo se Lukáše ptal, jestli o tom milenci ví. Povídal zkrátka samé lži. Bylo na něm navíc vidět, že se předtím posilnil alkoholem.
Zmocňovaly se mě hněv i zoufalství najednou: přece není možné, aby nějaký hulvát, i když vysokoškolsky vzdělaný, pokazil tak krásný den! Několik mladých mužů, mezi nimiž byli oba Lindini bratranci a její kamarádi, to ale rychle vyřešilo.
Popadlo vzpouzejícího se Roberta a vlekli ho pryč z obřadní síně. Manžel pak vše převedl do veselejší polohy, když řekl přítomným, že si sice objednával komika, ale netušil, že pošlou takhle špatného.
Dva dny „domácího vězení“
Svatba pak už pokračovala bez dalších incidentů. Během bohaté a rozjásané hostiny se na Robertův trapný výstup zapomnělo. Zhrzený bývalý přítel se už neobjevil. Až později vyšlo najevo, že ho mladíci zamkli v jedné garáži na nedalekém sídlišti.
Kvůli svatebnímu veselí na něho zapomněli, takže si tam nakonec pobyl dva dny. Vyhrožoval prý sice žalobou, ale když mu bylo jasně řečeno, že tohle bylo jenom varování, zmlkl.
Já už jsem ho vlastně od té doby neviděla a ani jsem o něm neslyšela – a Linda také ne. Dnes je pět let šťastně vdaná a spokojená a čeká druhé dítě. Vím jistě, že s Robertem už by bývala byla dávno rozvedená!
Kamila B. (51), Ústí nad Labem