Když člověk žije v jednom domě přes třicet let, myslí si, že už ho nic nepřekvapí. Sousedé ale dokážou vyvést z omylu.

Byla jsem vždy všímavá. Ne přímo zvědavá, jen jsem prostě měla oko na detaily. Náš soused, pan Mařík, který byl už delší dobu vdovcem, mi poslední dobou dával hodně podnětů k přemýšlení.

Řekla jsem to kamarádkám

Začalo to nenápadně. Jednoho rána jsem si všimla, že z bytu pana Maříka vychází mladá elegantní žena. Pozdravila mě takovým tím rychlým způsobem, jako když nechcete, aby se vás někdo na něco ptal.

Pak se to opakovalo, ne každý den, ale dost často na to, aby mi to vrtalo hlavou. Občas jsem slyšela smích, občas kroky na chodbě pozdě večer. Jednou jsem dokonce zahlédla, jak sousedovi ta žena nese koláč v krabičce.

To už jsem byla přesvědčená, že pan Mařík má milenku a to o dost mladší. Samozřejmě jsem to nechtěla roztrubovat, ale mám kamarádky a ty mají fantazii.

Během týdne už jsme měly celou teorii o tajném vztahu, o tom, jak pan Mařík najednou rozkvetl. Dokonce jsme řešily, jestli by se měl v jeho věku pouštět do takových dobrodružství. Shodly jsme se na tom, že ne.

Pravda byla úplně jinde

Potom přišlo rozuzlení, které by mě nenapadlo ani ve snu. Jedno odpoledne jsem nesla panu Havlovi poštu, kterou omylem hodili do mé schránky. Otevřel mi a za ním stála ona mladá žena. Usmála se a představila se mi jako Tereza, neteř pana Maříka.

Přijela mu pomáhat, protože po operaci kyčle si ještě nemůže všechno obstarat. V tu chvíli bych se nejradši propadla do země. Nejenže soused neměl milenku, ale ještě jsem ho podezírala v době, kdy potřeboval pomoc.

Tereza pak ještě dodala, že podle jejího strýce jsem ta nejlepší sousedka v domě. To mě úplně odzbrojilo. Ještě ten den jsem si dala předsevzetí, že už nikdy nebudu dělat ukvapené závěry.

Člověk zkrátka občas potřebuje nějakou ťafku, aby se na svět a na lidi díval reálně a ne tak, jak si to sám představuje. Ještě že se pan Mařík o těch mých spekulacích nedozvěděl…

Iveta M. (61), Brno