Věci mezi nebem a zemí nám především pomáhají k poznání sebe samých.

Nikdy jsem nebyla moc duchovní typ. Prožila jsem si celkem běžné manželství, založené na praktických věcech, vychovala dceru, která se osamostatnila.

Když jsem slyšela slova jako „čakry“, „vibrace“ nebo „vyšší já“, představila jsem si hromadu podivínů v batikovaných šatech, co objímají stromy.

Změnilo se to před třemi roky. Do té doby jsem byla normální rozvedená žena, co pije tři kávy denně v kanceláři a chodí na akce s kamarádkami.

Všechno mi to došlo

Potom přišla krize. Najednou jsem se začala cítit sama. Pokoušela jsem se někoho najít, ale nedařilo se mi to. Prožila jsem dvě rychlá zklamání po sobě. Kamarádka Markéta mi řekla, že asi takové chlapy přitahuji.

Prý mám možná něco, co nevědomě vysílám do vesmíru. Pak mi nabídla, že mi vyloží tarot, protože si právě dělá kurz. Tvářila jsem se nedůvěřivě, ale nakonec zvědavost vyhrála.

Seděly jsme u ní v obýváku, voněla levandule, hořela svíčka a ona přede mě rozložila karty. Něco si pro sebe tiše říkala, pak ztichla a vyslovila svůj závěr. Prý se bojím samoty, takže beru prvního, kdo mi nabídne blízkost.

Neptám se ale přitom, jestli je to pro mě dobré. Pak mi ukázala kartu. Byla to Devítka mečů, úzkost, neklid, myšlenková past. Vedle ležela Velekněžka – intuice, vnitřní hlas, skrytá moudrost.

A do třetice Milenci, ale prý ne jako romantika, spíš vnitřní rozhodnutí. V ten moment mi to celé došlo. Nebylo to o těch chlapech. Bylo to o mně. O tom, že se já rozhodla zavírat oči, ignorovat signály, neptat se sebe, co chci.

Začala jsem se o tarot zajímat víc. Koupila jsem si vlastní karty. Nejdřív to bylo jen jako hra. Čím víc jsem se ale ptala, tím víc mi odpovídaly – ne jasnými slovy, ale přes pocity a intuici.

Slyšela jsem svůj vnitřní hlas

Kromě tarotu jsem narazila také na kurz „otevírání třetího oka“. Znělo to jako nějaká fantazie, ale podstatou bylo, jak ztišit mysl, zklidnit emoce a vnímat víc. Učila jsem se meditovat, dýchat, poznávat čakry.

Zjistila jsem, že moje srdeční čakra je úplně zablokovaná. Vůbec jsem nechápala, co to znamená. Pak jsem si vzpomněla, jak jsem si vždycky všechno racionalizovala. Žádné slzy, žádná slabost, jen „buď silná“.

Srdeční čakra ale není o síle, je o otevřenosti a o lásce – k sobě, k druhým, ke světu. Jednou večer jsem si sedla na podlahu, vzala si růženín, kámen srdce, a jen tak držela kartu Milenců.

Zavřela jsem oči a nechala věci plynout, bez plánů, bez očekávání. A tehdy se mi poprvé stalo, že jsem slyšela svůj vnitřní hlas. Ne jako slova, spíš jako jistotu. Věděla jsem přesně, co chci. Věděla jsem, že už nikdy nechci dělat kompromisy proti sobě.

Spoléhám na energii

Od té doby se hodně změnilo. Každý den si ráno vytáhnu tarotovou kartu. Mám deník, kam si píšu sny a pocity. A hlavně: mluvím sama se sebou. Ptám se, co cítím, co potřebuji, co mi tělo říká. Začala jsem si všímat souvislostí.

Například když potkám někoho, kdo mě hned nadchne, ale uvnitř cítím tlak na hrudi, tak vím, že to není ono. Neignoruju to, zatímco dřív bych to přešla. Teď vím, že moje energie ví dřív než moje hlava.

Neříkám, že rozumím všemu. Jedno vím ale jistě – ten „ezoterický svět“ není žádný výmysl. Je to způsob, jak se vrátit sama k sobě. Když se to sloupne od klišé, zůstane vám čistá pravda:

Všechno, co hledáme, už dávno máme. Jen musíme ztišit hluk, abychom to uslyšeli. Protože intuice není dar. Je to naše přirozenost, jen jsme ji zapomněli poslouchat.

Eva R., (57), Prostějov