První dojmy se mohou ukázat jako oboustranně mylné.

Když jsem se v padesáti letech rozvedla, začala jsem si užívat volnost. Jezdila jsem hodně na zahraniční dovolené se svojí kamarádkou Lenkou. Vždy jsme si naplánovaly nějaký pohodový pobyt u moře.

Bylo to vzájemné zaujetí

Lenka byla také sama a ani jedna z nás se nebránila  navázání nového vztahu. Věděly jsme ale, že s přibývajícím věkem to není jednoduché. Jedno léto jsme si s Vlastou vybraly menší řecký penzion v klidné oblasti, odkud to bylo na pláž jen pár minut pěšky.

Hned první den mě na pláži zaujal muž, který ležel opodál. Podle jeho vzhledu jsem usoudila, že pochází ze západní Evropy – možná Anglie, možná Německo.

Když jsme kolem něj procházely a on nás pozdravil přátelským „hello“, potvrdilo se mi, že je cizinec. Bylo mi okamžitě jasné, že jsem ho zaujala. Ten pohled, ten úsměv – prostě jsem cítila, že je mezi námi určitá jiskra.

A od toho dne jsme se s Adamem vídali pravidelně. Naše rozhovory byly sice krátké a neosobní – řešili jsme počasí, moře, řecké jídlo nebo památky – ale pokaždé mi bylo s ním příjemně.

Poslední den přinesl šok

Brala jsem to všechno jako milé zpestření dovolené, malé letní dobrodružství, na které budu jednou s úsměvem vzpomínat. Jenže pak přišlo poslední odpoledne. Seděli jsme spolu na pláži a já jsem mu řekla, že nás s Lenkou čeká brzy návrat domů.

Adam mě překvapil odpovědí, že odlétá také. A pak se stalo něco naprosto nečekaného. Požádal mě, jestli bych mu mohla dát svou adresu. Chvilku jsem zaváhala, ale nakonec jsem mu ji nadiktovala.

A když jsem řekla, že bydlím v Praze, Alex se najednou rozesmál a promluvil česky. Řekl mi, že také bydlí v Praze. Byla jsem úplně v šoku. Celý ten týden jsem ho považovala za Angličana, a přitom šlo o Čecha – dokonce z toho samého sídliště jako já!

On to měl úplně stejně – taky si myslel, že jsem cizinka. Smáli jsme se tomu tehdy dlouho, a vlastně se tomu smějeme dodnes, kdy je mým druhým manželem.

Jitka R. (55), Praha