Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli na všem nemám svůj podíl viny.

Stalo se to už kdysi v mém mládí. Dita byla mojí kamarádkou asi tři roky. Seznámily jsme se na jednom pracovišti, odkud později Dita odešla. Měly jsme si toho ale hodně co říct a tak jsme udržovaly kontakt dál. Chodila jsem k ní na návštěvu.

Nečekané setkání

Na rozdíl ode mě byla Dita už vdaná a měla děti. S jejím manželem jsem si také docela dobře rozuměla. Michal byl sympatický, vyrovnaně působící muž a já jsem v něm a v Ditě viděla ideální pár.

Vždycky jsem si pomyslela, že bych chtěla, aby takhle vypadalo jednou i moje manželství. Jenže není všechno zlato, co tak na povrchu vypadá.

K našim společným známým patřila i Andrea, což byla rovněž moje současná a Ditina bývalá kolegyně. Pracovala jako sekretářka a byla velmi atraktivní.

Snažilo se jí sbalit hodně mužů, ale většinou pohořeli. Jednoho dne jsem se dozvěděla proč. Život je často o náhodách a mně se taková přihodila v onen páteční podvečer, kdy jsem musela pro něco jet na druhý konec Prahy.

Když jsem vystupovala na konečné stanici metra, všimla jsem si Andrey a hned jsem se k ní chtěla hlásit. V tom jsem spatřila, jak k ní přistoupil Michal.

Zarazila jsem se a nevěřícně hleděla na to, jak ji políbil a vzal za ruku. Společně se pak vydali k východu z metra jako maximálně zamilovaný páreček.

Nevěděla jsem, co mám udělat

Zůstala jsem natolik v šoku, že jsem málem zapomněla na původní účel své cesty. Musela jsem na ty dva podvodníky myslet ještě dlouho do noci a pak i celý víkend. Takže Michal a Andrea… A táhnou to spolu nejspíš už delší dobu. Chudák Dita.

Věděla jsem, že má Michala ráda a že všechno, co může, obětuje jemu a dětem. A tohle je vděk! A Andrea by se měla také stydět, však se občas scházíme všechny tři u kávy a probíráme, co je nového. Jak se může Ditě podívat do očí?

Má vůbec ta holka svědomí? Postupně jsem si uvědomila, do jaké pasti jsem se dostala. Mě osobně se ta záležitost netýkala a ani mě nepoškozovala, ale už jsem se nemohla ani na Ditu s Michalem ani na Andreu dívat jako předtím.

Nevěděla jsem, jak se zachovat: jestli mám Andree prozradit to, co vím nebo takticky mlčet. O tom, že bych všechno vyzvonila Ditě, své nejlepší kamarádce, jsem neuvažovala.

Namlouvala jsem si, že co oko nevidí, to srdce nebolí a že Michal třeba dostane rozum. A když tomu já přes Andreu nějak napomůžu, možná to nebude trvat ani tak dlouho. Nebo snad Andrea chce, aby se Michal rozvedl a přivedl na radnici pro změnu ji?

Dopadlo to, jak jsem očekávala

Nakonec jsem to ale nedokázala. Nenašla jsem v sobě sílu, abych Andree „domluvila“. Místo toho jsem se jen párkrát vymluvila, když jsme se měly společně setkat s Ditou a jinak jsem se své kolegyni na pracovišti vyhýbala.

Ani za Ditou už jsem nyní nechodila tak často. Až asi čtvrt roku poté, co jsem viděla Michala s Andreou, za mnou moje nejlepší kamarádka přišla s pláčem. Hned jak jsem ji spatřila, věděla jsem, co mi bude říkat. Nemýlila jsem se.

Měla jsem na jazyku, že to dávno vím, místo toho jsem se pokrytecky tvářila účastně a snažila jsem se Ditu utěšovat. Vypadalo to, že ten tajný poměr mezitím nabral na obrátkách, protože Michal se ke všemu přiznal a přišel s žádostí o rozvod.

Pro kamarádku jsem měla soucitná slova, pro sebe – poté, co Dita odešla – hlavně nadávky a výčitky. Kdybych bývala včas řekla, co se děje, nemuselo to přece dospět takhle daleko.

Dita se s Michalem skutečně rozvedla a já jsem se jí pak vyhýbala, abych se jí nemusela dívat do očí. S odstupem téměř třiceti let si dnes ale říkám, že bych asi stejně ničemu nezabránila.

Radka Z. (50), Brno