Jak naučíte papouška mluvit, obrátí se to proti vám! Ten náš měl najednou drzé komentáře a připomínky. Všechno, co řekl, se ale brzy naplnilo.
Kristýna, moje mladší sestra, toužila od nepaměti po papouškovi. Začala s andulkou, pak si pořídila korelu, ale ta strašně křičela. Otec to už jednu neděli ráno nevydržel a vyměnil ji v hospodě za dvě becherovky.
Třetí byl agapornis, ten byl ale zase smutný, protože se mu stýskalo po partnerce, která zemřela. Nakonec zemřel, nejspíš žalem. Snem Kristýny byl samozřejmě učenlivý a inteligentní papouch, který se naučí mluvit.
Nevím, kde k němu nakonec přišla, ale pořídila si mladého, snaživého a chytrého. Dala mu jméno Rudy a hned první den začala s výukou. Rudy se učil opravdu rychle, byl povídavý a vtipný. Už jeho komentáře, kterými nás častoval, stály za to.
Já u něj byla například Bageta. Když přivezla Kristýna Rudyho domů, nebyl papouch nadšený. Sprostě nadával našemu tatínkovi v autě celou cestu. Dva dny trucoval, nežral a nepil.
Až k nám přišla na návštěvu teta s malou sestřenicí Jiřinkou. Ta si přinesla hračku, která falešně hrála stále dokola Skákal pes. Asi už byly slabé baterie.
Zazpíval
Když to tahavé mňoukání trvalo opravdu dlouho, a všem nám lezla skladba na nervy, papouch se zaštípl zobákem do klece, divoce jí zatřásl a zaječel ten popěvek, co mu síly stačily. Na rozdíl od hračky to ale neznělo falešně. Nadšeně jsme zatleskali.
Rudy byl svým úspěchem tak nadšený, že se hned odměnil slunečnicovými semínky a od té chvíle nás vzal na milost. Posadil se na bidýlko, upřel pohled na Jiřinku a s výrazem učitele opakoval: „Tdumpeta, řekni tdumpeta!“
Věštil dobře
Nevíme, co Rudyho osvítilo, ale jednoho dne začal dokonce věštit. Hned zrána, jak uviděl matku v kuchyni, spustil: „Šmyk šmyk!“ Smála se tomu. Ovšem jen do chvíle, než se řízla do prstu. Druhý na řadě byl tatínek.
S dramatickým výrazem v oku Rudy nasadil hluboké: „Gloglogloglo!“ Vysvětlili jsme si to tak, že otce slyšel pít pivo z lahve. A Rudy pokračoval dál, ještě ten den předvedl Kristýně velkolepý pád z bidýlka, až jsme se báli, jestli nemá mrtvici.
Když nám ale volali k večeru z nemocnice, že sestra spadla na kole a ošklivě se poranila, došlo nám, co nám chtěl náš papoušek svým pádem asi naznačit. Dokonce pak belhal na stejnou nohu, kterou si sestra nejvíce poranila.
Naučil se naprosto dokonale napodobovat vyzvánění našich telefonů a některé znělky v televizi. Otce slávistu ale drtilo, že během fotbalu Rudy vytrvale řval: „Sparta!“ Nebo „Bohemka, do toho!“
Bral úplatky
Jeho věštby byly ovšem neomylné. Podle Rudyho jsme věděli, jaký den nás čeká. Zda se nám bude dařit, nebo by bylo lepší nevytáhnout paty z domu. Ráno u snídaně jsme čekali, co poví. A on to věděl.
Museli jsme mu kupovat pamlsky, které měl rád a ještě se doprošovat. Jinak ani nepípl. Dnes už tu není, ale často na něj vzpomínáme.
Lucie (62), Praha
Jakože papoušek věští? To je jako z pohádky! A ještě k tomu ten humor, to museli mít doma veselo.
Takové papoušek by byl skvělý k fotografování! Jen si představte jeho pózy a předpovědi. To by byla skvělá série fotek.
Ten Rudy teda uměl bavit! 😀 Musela to být sranda, ale asi bych se bála, co zas předpoví! Mít papouška, co ti řekne, že už se flákáš moc dlouho, musí být otravný.
Hele, to zní fakt jako zábavná historka! Papouch, co věští? To bych brala taky, třeba by mi poradil, kdy jít na dovolenou. 😀