Byla jsem vždycky tak vyrovnaná a rozumná! Jenže pak přišla tragédie, se kterou jsem se nedokázala vyrovnat jinak, než pitím.
Bylo mi čtyřicet a už jsem v dítě ani nedoufala. Říkala jsem si, že jsme s mým mužem Tomášem čekali moc dlouho. Oba jsme chtěli vystudovat vysokou školu a pak se hmotně zajistit. Pak se mi ale už nedařilo otěhotnět.
Ale nakonec se stal zázrak a narodila se Kristýnka. Všechno se točilo jen kolem ní. Jediné vnouče mých rodičů − i rodičů mého manžela. Vymodlená holčička. Jenže osud byl krutý.
Naše dcera v sedmi letech zničehonic onemocněla strašnou chorobou a i přes veškeré snahy lékařů jsme o ni za pár měsíců přišli navždy.
Bylo to jako zlý sen, stále jsem doufala, že se z něj probudím, ale to se nestalo. Po dvou měsících jsem se rozhodla, že se vrátím do práce, i když mi lépe rozhodně nebylo.
Na dně
Myslela jsem si, že práce mi pomůže alespoň na chvíli na mé trápení zapomenout. To se ale nedělo. A tak jsem si jednoho dne koupila domů lahev vína. Říkala jsem si, že ta mi možná pomůže na chvíli se odreagovat…
Zanedlouho už mi víno nestačilo, sáhla jsem tedy po lahvi vodky. Po pár panácích jsem usnula a mohla tak přežít do druhého dne. Do dvou let jsem se ocitla na samém dně. Manžel mě opustil, v práci jsem dostala padáka.
Všichni se ode mě odvrátili, jen sousedka, stará paní, mi občas donesla něco k jídlu. A promlouvala mi do duše. Když se jí narodilo vnouče, přinesla mi ukázat ten růžový uzlíček.
„Jmenuje se Kristýnka,“ povídá mi, a já se snažila zaostřit pohled plavající v lihu. Zdála se mi podobná té mojí! Chtěla jsem si ji pochovat, ale sousedka mi ji nepůjčila. Až budu prý střízlivá!
Nevinný pohled malého miminka a touha pochovat si ho mi najednou otevřely oči, nastoupila jsem do protialkoholní léčebny.
Už nikdy
Alkoholu se už nedotknu. Vzal mi všechno, co mi po smrti dcery zbylo. Musela jsem začít znovu. V padesáti! Ale povedlo se. Sousedka za mnou chodí s Kristýnkou dodnes, hlídám ji. Říká mi teto a je u mě ráda.
Její matce se narodily další dvě děti, tak si myslím, že se jí uleví, když si ji na pár hodin denně beru. Občas s ní vyrazím k mým rodičům. Také si ji oblíbili a ona je!
Zdena (56), Chebsko
Smutné, přesto krásné svědectví o tom, jak moc je důležitá síla lidského odhodlání a odvahy. Je obdivuhodné, že si Zdena našla nový smysl života v podobě malé Kristýnky.
Wow, Zdena je fakt borec, že se z toho dna dokázala vyhrabat. Musí mít neskutečnou vůli a odhodlání. Doufám, že už bude mít jen samé hezké chvíle.
Tohle je fakt dojemné! Je dobře, že Zdena našla cestu ven z té temnoty. Život je někdy neuvěřitelně nespravedlivý, ale držet se dál od alkoholu je správné rozhodnutí.
Zdenino vyprávění mě opravdu zasáhlo. Připomíná mi, jak je důležité mít podporu přátel a rodiny v těžkých chvílích. Obdivuji její sílu najít v sobě odvahu začít znovu a pomáhat ostatním.