Mít sourozence, to někdy dokáže člověku komplikovat život.

Vyrůstala jsem se svojí starší sestrou Hankou. Často to bývá tak, že sourozenci se navzájem chrání a jsou si příkladem, v případě Hanky to ovšem takto nebylo. Její průšvihy mi komplikovaly život. Sestra neplánovaně otěhotněla v sedmnácti letech.

Nebylo divu, že jsem se pak pro rodiče stala v podstatě hlídaným vězněm. Měla jsem přitom úplně jinou povahu než Hanka. Ta se vdala ještě před dovršením plnoletosti, odešla z domova – a pak se do roka rozvedla.

Zůstala s dcerkou sama a s našimi přerušila kontakty. Byla jsem inteligentní natolik, abych věděla, že si budu muset vždycky dávat pozor, pokud budu mít v plánu cokoliv, co by se našim – zejména matce – nelíbilo.

Divil se, že mě tak hlídají

Neměla jsem v plánu s někým chodit, ale stalo se. Učila jsem se kuchařkou a do učňáku chodili i kluci. A zanedlouho po mně jeden z nich začal házet zamilované pohledy. Rovněž se mi líbil. Zjistila jsem, že jmenuje Zbyněk a chodí už do třeťáku.

Kdykoliv jsem si ale představila, že bych s ním měla chodit, blikla mi v hlavě kontrolka: co by tomu řekli naši. Zbyněk nezůstal jen u pohledů. Měl dostatek odvahy k tomu, aby mě oslovil a tak jsme se začali setkávat hlavně o přestávkách nebo těsně po škole. Nic víc jsem si dovolit nemohla.

Doma mě hlídali jako oko v hlavě. Problémy jsem mívala už tehdy, když jsem doopravdy šla za nějakou kamarádkou. Kdybych oznámila, že jdu na rande s klukem, byl by oheň na střeše. Zbyňkovi jsem to dost těžko vysvětlovala.

Argumentoval, že je mi šestnáct a nejsem malé dítě. Sám vyrůstal v rodině, kde měl celkem volnost, tak se mu to mluvilo. „Já si to vážně nechci zatím doma rozházet, zvlášť ne u mámy,“ řekla jsem mu.

Nehodlala jsem mu líčit celou rodinnou historii se starší sestrou. Zbyněk byl naštěstí natolik tolerantní a fajn, že se víc nevyptával a bral prostě věci, tak jak byly.

Matka se něco dozvěděla

Lidé bývají ale všímaví a tak se o mém vztahu se Zbyňkem dozvěděli doma. Máma si mě vzala k důvěrnému pohovoru – což bývá kolikrát horší, než nějaké hádky a nadávky. Vyptávala se mě, co a jak ve škole a pak přešla k věci. Vyzvídala, zda mám kluka a já nevěděla, zda jí mám říct pravdu.

Netušila jsem, co všechno o Zbyňkovi ví. Rozhodla jsem se proto zapírat, alespoň částečně a tvrdila, že je to jen kamarád z učňáku. Máma ještě chvíli naléhala, ať jí řeknu víc, ale nic ze mě nevypáčila.

Já jsem věděla, že si budu muset dávat ještě větší pozor. Mrzelo mě to tím spíš, že jsem do Zbyňka byla stále více zamilovaná. V duchu jsem se ptala sama sebe, proč jiné holky mohou chodit s kluky a já ne. Proč odnáším hříchy své starší sestry?

Vydupala jsem si svobodu

Pak se stalo neštěstí. Zbyněk jel s kamarádem na motorce a nabourali se. Se zlomenou nohou byl můj milovaný v nemocnici a já neměla šanci ho vidět. A tehdy jsem se vzbouřila. O důvěrný rozhovor jsem tentokrát požádala já oba rodiče. Najednou jsem se ničeho nebála.

Pěkně zostra jsem jim nejprve vyčetla jejich nedůvěru a ujistila je, že já nejsem Hanka. Pak jsem jim řekla, že jsem zamilovaná do Zbyňka a že si ten vztah nedám nijak kazit nebo omezovat.

A nakonec jsem rodičům sdělila informaci o Zbyňkově současné situaci a prohlásila, že za ním do nemocnice budu chodit, ať se jim to líbí nebo ne. Čekala jsem nějakou ostrou reakci, ale máma kupodivu uznala, že já jsem opravdu jiná než  moje sestra.

Slíbila mi, že pokud je budu o všem informovat, můžu klidně za Zbyňkem chodit. Měla jsem radost ze získané svobody. Později jsem tu historku mnohokrát vyprávěla svým dcerám, které se Zbyňkem mám. Nikdy jsem je v ničem neomezovala.

Radka B. (56), Olomouc