Byla jsem smířená s tím, že mě žádný muž nebude chtít, protože jsem nemohla mít vlastní děti. Osud ale chtěl, abych si počkala na toho pravého a s ním i na jeho dvě skvělé dcery.
Když mi lékaři ve dvaceti letech řekli, že nebudu moci mít nikdy děti, srazilo mě to na kolena. Dlouhé roky to pro mě bylo tak těžké, že jsem nebyla schopna mít vážný vztah.
Dokonce jsem se smiřovala s tím, že ženu, která nebude moci mít děti, nikdy žádný chlap chtít nebude. Utvrdilo mě v tom i několik známostí, a tak jsem se raději uzavřela do sebe.
Soustředila jsem se na práci a na to, abych se cítila dobře sama se sebou. Vždy jsem ale měla pocit, že mi v životě chybí ten nejdůležitější kousek skládačky, milující manžel a báječné děti.
Kamarádka mi domluvila schůzku
Moje rodina ze mě byla zoufalá, protože věřili, že se přece jen musí někde najít chlap, který mě bude milovat i přesto, že se mnou nezaloží rodinu. Nakonec se takový našel, ale trvalo mi to až do mých pětačtyřiceti let, kdy se stal skutečný zázrak.
Jana jsem poznala přes kamarádku Jitku, se kterou jsem jezdila dlouhé roky lyžovat a dodnes jsme si velmi blízké.
Byla to láska na první pohled
Už tehdy mi řekla, že to je muž jako stvořený pro mě, miluje cestování, poznávání nových věcí, a hlavně je „kliďas“. Proto nám Jitka domluvila schůzku s tím, že ani jeden z nás nic neriskuje.
A skutečně se nemýlila. Do Honzy jsem se zamilovala doslova na první pohled a dnes už vím, že on do mě také.
Jsou to báječné holky
Hned na první schůzce jsme se celou dobu smáli a probrali náš život, jako bychom se znali celou věčnost. Brzy jsme spolu začali žít a po nějakém čase se vzali.
Vůbec jsem ale nečekala, že společně s ním mi do života přijdou také jeho dvě úžasné dcery Klára a Katka, které mě přijaly do rodiny, jako bych tam patřila už dlouhé roky.
Nemůžu ani popsat, jak moc jsem šťastná, že je v životě mám. Po pár letech se z nás staly nejlepší kamarádky, a dokonce mám pocit, jako bych měla dvě úžasné dcery.
Dochází mi, že to byl můj osud. Že přesně takto to mělo být. Ještě že jsem si počkala na svého milovaného Honzu a své dvě báječné holky.
Olga E., 62 let, Teplice
Jsem nadšená z toho, jak se osud může někdy nádherně pohrát s našimi životy. Děkuji za povzbuzení a naději!
Příběh je fakt inspirující! Je vidět, že když člověk věří, tak se dobré věci stanou. Přeji vám i vaší rodině hodně štěstí!
Tohle jsem přesně potřebovala přečíst dneska. Ukazuje, že láska si nás najde, i když to nejde podle plánu.
To je nádherný příběh! Ukazuje, že štěstí může přijít kdykoliv. Moc mě dojímá, jak silná jste byla a jak vám osud nakonec přinesl lásku.