Některé zázraky se v životě opakují. Pro mě je to každoroční setkání s mým starším sourozencem.

Někteří sourozenci k sobě mají spíš formální nebo i nepřátelský vztah, jiní jsou si velmi blízcí. Měla jsem staršího bratra Štěpána a dá se říct, že pro mě byl tím nejbližším člověkem. Jakou malou mě chránil a byl schopen se kvůli mně poprat.

Chránil mě i v době dospívání, kdy se kolem mě už točili kluci. Věděli o Štěpánovi a málokterý si něco dovolil. Hezký vztah s ním měli i jeho kamarádi a vlastně všichni naši příbuzní. Každému byl ochotný pomáhat. O to horší bylo, že si pro něho smrt přišla tak brzy.

Nejprve to byl možná jen sen

Krátce před Vánoci roku 1995 jel Štěpán s kamarádem autem. Bohužel je v plné rychlosti smetl kamión, který se dostal kvůli technické závadě do protisměru. Neměli ani tu nejmenší šanci přežít.

Když jsem se tu zprávu dozvěděla, byl to pro mě nejhorší den v životě. Cítila jsem se, jako by zemřela část mého já. Několik nocí jsem proplakala. Na pohřeb jsem byla schopna jít jen pod silným vlivem prášků na uklidnění. Jizva v srdci mi zůstala už napořád.

Na Štěpána jsem myslela i koncem dalšího roku, kdy se blížilo výročí té smutné události. O bratrovi se mi zdál krásný sen. V něm jsme byli opět spolu a on mi říkal, ať nejsem smutná, že by si to tak nepřál – a také to, že se jednou spolu znovu setkáme.

Probudila jsem se a byla jsem zmatená, zda to byl opravdu sen. Bratrova slova se mi ale zapsala do duše a já se začala vyrovnávat s tím, že už mezi námi není.

Mohla jsem ho vidět jen já

Zanedlouho jsem se vdala a odstěhovala se z rodné vesnice do Prahy. Čekala jsem dítě a věděla jsem, jaké jméno mu dám, pokud to bude syn. Přišlo opět výročí bratrovy smrti. Po celý den jsem cítila určitou nervozitu.

Dlouho jsem pak nemohla usnout, zatímco manžel vedle mě tvrdě spal. Přišla půlnoc a s ní se začaly dít neuvěřitelné věci. Ložnice se pojednou rozzářila bílým světlem.

V něm se objevil Štěpán a vypadal jako anděl. Ve tváři se mu zračil jeho typický úsměv. Tiše ke mně promlouval. Musela jsem se štípnout a ujistit se, že se mi to nezdá.

Každou chvíli jsem pohlížela na spícího manžela a bála se, aby se neprobudil a celé to kouzlo nezmizelo. Bratr mě ujistil, že by ho můj muž nespatřil, protože tu výsadu mám jen já.

Asi deset minut jsme si šeptem povídali. Mluvila jsem hlavně já, o tom, co všechno mi uplynulý rok přinesl. Pak se Štěpán rozloučil, světlo se začalo vytrácet a on s ním. Ještě předtím mi ale slíbil, že mě za rok přijde opět navštívit.

Čerpám z toho sílu celý život

O svůj zážitek jsem se s nikým nedělila, protože mi bylo jasné, že by mi lidé nevěřili. Štěpán navíc přece říkal, že spatřit ho mohu jen já. Můj život ale probíhal s vědomím, že milovaný bratr je někde v jiném světě a myslí na mě.

Narodil se mi syn a skutečně dostal jméno po něm. Ve své andělské podobě mě pak Štěpán navštěvoval pravidelně v den výročí své smrti, a trvá to vlastně až dodnes.

Jediný člověk, kterému jsem se s tím svěřila, byla kolegyně v práci, která se zabývá ezoterikou. U ní jsem si byla jistá, že se mi nevysměje. Ujistila mě, že prožívám opravdu něco krásného a mimořádného.

Ubezpečila mě rovněž, že Štěpána nikdo další uvidět nemůže a že se jedná vlastně o pokračování silného pouta, které jsme mezi sebou měli.

Já z toho pravidelného nočního setkání čerpám vždy sílu pro celý další rok, i když se jedná vždy jen o pár minut. A kdykoliv o Štěpánovi přemýšlím během roku, mám přitom jistotu, že jednou, až zemřu, budeme opět spolu.

Milena P., (55), Praha