Nevysvětlitelné zážitky nám mohou přinést i zdánlivě nevinné předměty.

Moje teta žila poslední roky svého života osaměle, poté, co ovdověla. Děti neměla. Já a můj manžel jsme jí hodně pomáhali, starali jsme se o ni. Proto nám odkázala celý svůj majetek, včetně malého bytu, který měla v osobním vlastnictví.

Když jsme ho s Kamilem, mým mužem, přišli vyklidit, bylo jasné, že to nebude práce na jeden den. Chtěli jsme byt prodat, ale předtím ho podrobit rekonstrukci.

Připomněla mi dětství

Převážná většina toho, co jsme v bytě po tetičce našli, byla nepoužitelná. Jednalo se o například o různé kuchyňské věci, které vesměs skončily v kontejneru. Co mě však zaujalo, byla malá přenosná černobílá televize.

Pocítila jsem k ní nostalgický vztah, připomínala mi, jak jsem na podobném přístroji kdysi na chatě u známých sledovala v dětství pohádky. Zjistila jsem, že televizor dosud funguje. Přemluvila jsem Kamila, abychom si ho odvezli na naši chalupu. Nic nenamítal.

Nebyli jsme sice zvyklí dívat se tam na televizi a vlastně jsem ani pořádně nevěděla, jestli tam bude signál, ale za pokus mi to stálo. Ukázalo se, že signál tam skutečně není, takže z televize po tetičce se stal vlastně pouze ozdobný předmět. Nijak mi to nevadilo.

Probudil mě divný pocit

Během prvních několika pobytů na chatě se kolem té televize nikdy nestalo nic zvláštního. Pak přišel onen osudový víkend, který mě opravdu vyděsil. Šli jsme si tehdy s Kamilem lehnout docela pozdě. Já jsem vždy spala celkem tvrdě.

Tentokrát jsem se ovšem vzbudila ve dvě ráno. Připadalo mi, že se něco divného děje, ale nedokázala jsem si ten pocit nikam zařadit. Pak jsem si uvědomila, že slyším podivné zvuky z pokoje, kde jsme měli krb. Pomyslela jsem si něco o zlodějích.

Cítila jsem spíš naštvání než strach. V onom pokoji se nacházela i ta stará televize. Šla jsem se tam tedy podívat a málem se mi podlomila kolena. Spatřila jsem, jak z obrazovky televizoru vychází podivné záblesky.

Vzápětí se objevilo nějaké vysílání, které působilo hodně starým dojmem. Byla jsem v šoku i proto, že televize vůbec nebyla zapnutá v zásuvce a neměla ani anténu. Rychle jsem šla vzbudit Kamila. Ani on si nedovedl ty podivné jevy vysvětlit. Vyděsily ho stejně jako mě.

Vysílala i bez proudu

Manžela napadlo, že možná televize fungovala i na nějaké baterie, ale když později ztichlý přístroj prohledal, nic takového nenašel. Ta záhada se opravdu nedala vysvětlit. Jak mohla televize bez antény a bez přívodu proudu znázorňovat nějaké obrazy?

Do rána jsme toho už moc nenaspali. Druhý den Kamil přišel s teorií, že se mohlo jednat o nějakou poruchu v ovzduší. Oba jsme tomu uvěřili, protože to bylo nejlepší vysvětlení, které nás mohlo uklidnit.

Večer se ale všechno opakovalo, s ještě větší intenzitou. Tentokrát došlo i k tomu, že vypadly pojistky a nešly nahodit, takže jsme na záhadné útržky filmů v televizi hleděli potmě. To nás dovedlo k definitivnímu rozhodnutí se přístroje zbavit.

Ještě předtím ale Kamil zanesl televizor k jednomu starému opraváři, kterého znal z minulosti. Od něho se dozvěděl, že jde o naprosto nefunkční věc, a když mu Kamil řekl, že televize hrála, vysmál se mu.

Dodnes jsme nepochopili, jaká záhadná energie mohla televizi po tetičce pohánět.

Na chatu jsme ji každopádně už vracet nechtěli, nemohla bych tam přebývat s předmětem, kterého bych se bála. S těžkým srdcem jsme se proto toho tajemného dědictví zbavili a televize skončila ve sběrném dvoře.

Lucie N., (57), Praha