Jedna cesta na dovolenou se nám před lety pokazila hned na začátku.

Patřím k lidem, kteří jsou opatrní, dávají na věci pozor a vždy se dvakrát rozmyslí, než něco udělají. Kdykoliv cestuji, tak pečlivě hlídám zavazadla, často i na úkor spánku. Před časem jsme jeli za dcerou do Chorvatska. Dělala tam přes léto průvodkyni. Protože se bojím létat, zvolili jsme cestu vlakem.

Křik už nebyl nic platný

Na hranici s Chorvatskem si k nám do kupé přisedl mladý muž. Usadil se proti nám. Chvíli jsem ho zkoumala pohledem a usoudila jsem, že od nového příchozího nic nehrozí. Můj úsudek byl ale mylný.

Cítila jsem silnou ospalost a tak jsem si zdřímla. Manžel spal také. Kabelku jsem si dala pro jistotu pod hlavu, protože tam byly ty nejdůležitější věci. Nespala jsem dlouho. Po pár minutách jsem procitla.

S hrůzou jsem si uvědomila, že mi kabelka chybí a muž, který přistoupil, už v kupé není. Hned jsem křikem probudila manžela. Byla to hrozná situace. Bez znalosti jazyka, bez dokladů, bez mobilu, v cizí zemi…

Dala jsem se do pláče. Manžel, který má více akční povahu, běžel na konec vagónu. Tam ho naštěstí napadlo podívat se na toaletu, kde našel moji kabelku.

Trochu se nám ulevilo

V kabelce zůstal jak můj starý mobil, tak naše pasy a jízdenky. Zmizela pouze peněženka i s platebními kartami, takže jsme se ocitli bez prostředků.

Pokud bychom bývali přišli také o doklady a jízdenky, asi bychom byli úplně na dně. Nález kabelky nám trochu zvedl náladu, nezmizel ale ten pocit ponížení, jaký člověk mívá, když ho okradou.

Já jsem si vyčítala, že jsem nezůstala vzhůru, když jsem viděla, že manžel spí. Zbytek cesty už jsme oba probděli. S pomocí dcery se nám pak podařilo zablokovat platební karty a pomohla nám také finančně.

Dovolená proběhla nakonec v poklidu, i když jsem vždy na chvíli ztratila náladu, když jsem si na tu krádež vzpomněla. Cesta zpět pak pro mě byla náročná, protože jsem raději vůbec nezamhouřila oko.

Andrea B. (56), Mělník