Starodávné předměty v sobě mohou ukryté záhadné schopnosti.

V bytě, ve kterém bydlela moje babička, mě vždycky fascinovalo jedno zrcadlo. Mělo ozdobný rám a vypadalo jako cenná starožitnost. Později, když babička zemřela a věci z jejího bytu putovaly na půdu, jsem na zrcadlo zapomněla. Po letech jsem ho znovu objevila a umístila ho v předsíni.

Obraz se stal skutečností

Stalo se to jednou odpoledne, když jsem měla namířeno na návštěvu k sestřenici a před zrcadlem jsem se upravovala. Česala jsem se a najednou jsem se vyděsila. Spatřila jsem, že mi po tváři stéká trochu krve.

Domnívala jsem se, že jsem se škrábla a nevím o tom a krev jsem si setřela. S překvapením jsem ovšem zjistila, že ve skutečnosti na tváři nic nemám. V zrcadle se ale naopak červený pramínek zvětšoval.

Vůbec jsem to nechápala a celá vyděšená jsem utíkala k jinému zrcadlu do koupelny. Tam bylo vše v pořádku, obličej jsem měla čistý. Připadalo mi, že jsem měla nějaké halucinace. Vyrazila jsem za sestřenicí a do toho starého zrcadla jsem se radši už nepodívala.

Jak jsem na ulici spěchala, nevšimla jsem si, že přes chodník je položený kabel. Zakopla jsem a spadla. Nestačila jsem se chránit rukama a uhodila se do hlavy. Tekla mi krev – přesně na tom místě, které jsem viděla ve starém zrcadle!

Stalo se to kdysi i sestře

Následky pádu naštěstí hůře vypadaly, než tomu bylo ve skutečnosti. O tom, co se mi stalo se zrcadlem, jsem se zmínila své sestře. Dozvěděla jsem se, že jí se stalo něco podobného, když byly kdysi v době dospívání u babičky na návštěvě.

V zrcadle se viděla se sádrou na noze a zanedlouho si skutečně nohu zlomila. Zdá se tedy, že to staré zrcadlo se umí nějakým záhadným způsobem podívat do budoucnosti.

V předsíni ho mám stále, ale ode dne toho pádu se mi už nic nestalo. Pokaždé, když se před ním upravuji, se ale velmi pozorně dívám, jestli je vše v pořádku. Věřím tomu, že bych případnému avizovanému zranění mohla zabránit.

Jiřina S. (56), Plzeň