Ať si někdy vysníte budoucnost, osud si pohraje s kartami, a vše dopadne úplně jinak. Moje milovaná vlastní dcera mě odstřihla a jen pár let nato mi do života přišla nevlastní dcera.

Zamilovala jsem se už na učňáku a s Karlem jsme byli spřízněné duše až do jeho posledního vydechnutí. Velmi brzy po svatbě se nám narodila dvojčata, kluci Tomáš a Luboš, a já jsem byla sice unavená, ale šťastná maminka.

Měla jsem nablízku i prarodiče, tak to bylo fajn. Proto jsem byla neuvěřitelně šťastná, že jsem po třech letech od narození kluků nečekaně znovu otěhotněla.

Tři malé děti nám daly zabrat

Věděla jsem, že to bude těžké, ale stálo to za to. Narodila se nám totiž dcera Adéla, moje vysněná holčička. Žili jsme krásný život, až do té doby, než Karel nečekaně zemřel v pouhých čtyřiceti letech.

Byla to pro mě rána, ze které bylo jen velmi těžké se vzpamatovat. Ale musela jsem, nic jiného mi se třemi dětmi nezbývalo. Naštěstí mi velmi pomáhali jak naši, tak i Karlovi rodiče, a já tak měla všechno přece jen o něco jednodušší.

Ale to zoufalé prázdno v srdci tu bylo stále a já nevěděla, jak jej zaplnit. S Karlovou smrtí ovšem přišly i potíže s dcerou. Vyčítala mi, že jsem otce nedonutila jít na vyšetření, aby se na jeho nemoc přišlo dříve.

Dcera si našla muže, co jí „vymyl mozek“

Vybíjela si na mně vztek, který neodcházel, a stále se trápila. Bohužel se v tom období dala dohromady s mužem, který jí naprosto „vymyl mozek“, a odešla z domova. Měla jsem srdce rozbité na tisíc kousků.

Přijít o manžela a pak i o dceru, která sice byla zdravá, ale nemluvila se mnou, bylo šílené. V tu chvíli jsem cítila, že potřebuji mít oporu. A tak jsem otevřela srdce a nechala do svého života vstoupit Standu.

A navíc i nevlastní dceru Simonu, kterou měl Standa z bývalého manželství a která byla naprosto úžasná. Když jsem o svém vztahu řekla synům, byli nadšení. l Standa byl štěstím bez sebe, že má najednou dva syny, s kterými si měl o čem povídat.

Jsem osudu vděčná za to, jakou mám úžasnou rodinu, ale velmi mě trápí, že mě vlastní dcera nechce znát. Zároveň ale doufám, že se to časem nějak spraví a Adélka bude zase patřit do mého života.

Vendula O., 57 let, Liberec