Je to těžká a nevděčná role. Milovat cizí dítě není samozřejmé. Nevlastní matka, která vychovává dítě partnera z předešlého vztahu, zasluhuje obdiv. Jak to dokáže?

Zpočátku to může být fajn. Časem se ale mezi vámi mohou prohlubovat propasti. Důvod je prostý. S partnerem můžete mít rozdílný pohled na výchovu.

Zprvu se může zdát, že to není nic těžkého – přijmout jiné než vlastní dítě. Pečovat o něj, vychovávat ho a stát se jedním z jeho nejbližších lidí… Když ale dojde na věc, tyto představy často vezmou rychle za své.

Pro to dítě jste vetřelec

Když se k vám potomek nechová s odpovídající úctou, uvědomte si jeho těžkou situaci dřív, než začnete tvrdit, jaký je to nevychovaný spratek. Problém představuje také to, pokud jste jako nová otcova partnerka byla příčinou rozchodu jeho rodičů.

To děti někdy neodpouštějí ani v dospělosti. Pro potomka, bez ohledu na věk, je vždy náročné, když se jeho rodiče rozvedou.

Do toho mu do života jeho otce vstoupí cizí žena, kterou začne považovat za vetřelce, neboť má vliv na každodenní fungování domácnosti jeho otce.

„Nesmím tátovi pokazit štěstí“

Očekává, že když se ve vztahu s „novou matkou“ neděje viditelně nic špatného, není důvod chovat se nepříjemně. Dospělý člověk má ale jiné vnímání.

Na dítě z prvního manželství, a na dospívající zvlášť je kladen nevyslovený nárok, aby štěstí z nového vztahu svému rodiči nepokazilo.

Očekává se tedy, že se pokud možno přizpůsobí. Potlačované emoce se ale pak v dětech hromadí a dají je najevo, až když získají dostatečné sebevědomí je ventilovat. Být náhradním rodičem je zkrátka těžké a očekávání jsou veliká.

Někdy to trvá až dva roky

V klasických pohádkách jsou macechy vykreslovány v tom nejhorším světle – např. v Popelce či Sněhurce – nebo lze zmínit i hrůzostrašný Zlatý kolovrat v Kytici od K. J. Erbena.

Děti jsou často zobrazovány jako oběti, které nevlastní matka k smrti nenávidí a škodí jim, kde jen může… Sžít se s rolí nevlastního rodiče trvá podle psychologů až dva roky!

Krev není voda

Od ženy se očekává, že bude „nové“ dítě ihned milovat. Zatímco u vlastních potomků funguje mateřský pud, vědomí lásky a touha starat se, u nevlastních dětí je to jinak.

Většině věcí se musíte učit, včetně toho, že vaše povinnost není nevlastní děti milovat ani o ně vždy a za všech okolností pečovat.

Jestli jste partnerovy děti přijala jako vlastní, je to bonus, kterého by si měli všichni, včetně jejich biologické matky, vážit.

Pokud se to nestalo hned, ale je to pozvolný proces, netlačte na sebe, nedělá to z vás špatného člověka ani jste v ničem neselhala. Potřebujete jen více času se s novou rolí sžít.

Zázrak se nestane přes noc

Důležité ale je, aby vaše kroky směrem k nevlastním dětem byly výsledkem vaší svobodné vůle, a ne jako samozřejmost, která se od vás čeká.

Muž by měl chápat, že nejde jen o citovou stránku, ale další dítě v domácnosti zatěžuje i rozpočet a přidělává ženě starosti a práci.

Ať už jde o vaření, úklid, či pomoc s úkoly, něco z toho dělat budete, neboť to souvisí s vaší zodpovědností za výběr partnera s dětmi.

S partnerem si vše vyjasněte

Dobrá macecha se z vás nestane přes noc. Je za tím hodně práce a snahy. Stanovte si s mužem jasná pravidla a sdělte mu svá očekávání. A naslouchejte i jemu.

Třeba zjistíte, že nechce, abyste zastávala roli maminky, a netouží po vašich výchovných radách. Možná na sebe kladete větší zátěž, než je očekáváno. Nebo se naopak dozvíte, že po vás chce chování, které pro vás není akceptovatelné.