Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší!

Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka.

Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatují mí spolužáci na její skvělé plněné knedlíky. Kulinářské umění mělo v naší rodině tradici, dokonce se říká, že můj pradědeček byl vyhlášený kuchař na zaoceánské lodi a dostal za své umění metál.

Svého manžela jsem utáhla na jelení guláš. Koukal po jiné, ale ta uměla jen vajíčka natvrdo, a tak ještě rád přispěchal za mnou. A já jsem si ho za ty roky našeho šťastného manželství vždy ráda vykrmovala.

Měli jsme dva syny, a já si vždy říkala, jak na tom asi jednou budou s vařením jejich vyvolené? Syn Josef odešel studovat vysokou školu, starší Matěj si našel přítelkyni ve městě a už po roce si ji chtěl vzít.

Jiné kuchyně?

Nečekala jsem, že by mě mo­hla ta holka, které bylo jen něco málo přes dvacet, ohrozit. V české klasické kuchyni jsem si byla jistá. Jenže ona na mě vytasila Orient! A ten můj kluk jí na to skočil!

Ládoval do sebe kebab a mlaskal přede mnou, jak mu to chutnalo. Když jsem viděla, jak do sebe následně cpe ještě baklavu, kterou ta jeho krasotinka upekla, chtělo se mi omdlít vzteky.

Naše české buchty s mákem a bábovka mu snad nechutnaly víc? A tak jsem vytáhla starou dobrou Dobromilu Rettigovou a vsadila na její recepty.

Stoly se prohýbaly těmi nejrůznějšími pochoutkami, jen domácí sekané jsem upekla tři druhy, divočina byla připravená na několik způsobů, trhané masíčko z jelena, a jako dietka křepelky. Manžel i mí synové hodovali, až měli boule za ušima. Byla jsem spokojená.

Ale asi za týden se mi Matěj mezi řečí zmínil, jakou mu ta jeho Monika zase ukuchtila výbornou večeři. Tu noc jsem nemohla usnout vzteky. Přece nemůže být ta holka lepší než já?!

Mají radost

Uplynulo osm let, syn si Moniku vzal za ženu a mají spolu dvě děti, syny. Je to hodná holka, milá, nic by mi na ní nevadilo, jen to, že mi stále šlape ve vaření na paty, Stále spolu soupeříme. Hledáme recepty na další a další dobroty, abychom se trumfly.

Pečeme, vaříme, nakládáme! A kdo na tom vydělává a má největší radost? Naši chlapci! Malí i velcí! Každý víkend se sjedou k nám do domku, nebo k Monice do bytu, a je jim vidět na očích, jak se těší, co jsme zase uvařily.

To naše soupeření je nakonec k dobru. Naši milovaní chlapci přihlížejí té válce s tichým nadšením, neboť jsou to oni, kdo to všechno sní.

Libuše (66), Tábor