Dali jsme se dohromady v poměrně pozdním věku. Věřila jsem mu, ale přišlo zklamání.

Život si někdy s člověkem krutě pohraje. Já jsem si poměrně dlouho hledala nějakého partnera pro život, až mi začaly hodně nahlas tikat biologické hodiny.

S Lukášem jsem se seznámila přes inzerát. Po řadě vztahů s muži, kteří se mě snažili pouze využít, byl svým chováním a přístupem ke mně vítanou změnou.

Na dítě jsem se těšila

Scházeli jsme se několik měsíců a pak jsme se rozhodli pro společné bydlení. Bylo mi sedmatřicet let a brala jsem svůj věk jako limitní pro to, abych se stala matkou. Lukáš se tomu nebránil.

Dlouho se mi ale nedařilo otěhotnět. Až krátce po mých osmatřicátých narozeninách jsem zjistila, že jsem v jiném stavu. Plně jsem se pak soustředila na nastávající změnu v mém životě.

Ocenila jsem, že se na našeho společného potomka těší i Lukáš. Moje těhotenství probíhalo bez problémů. Nechali jsme si prozradit pohlaví dítěte, na svět se chystal syn.

Porod se blížil a já prožívala šťastné chvíle. Měsíc před termínem ale přišel krutý šok. Lukášovi zazvonil mobil a já podle jeho reakce při na začátku rozhovoru viděla, že je něco špatně.

Už se nikdy neozval

Nechtěla jsem poslouchat cizí hovor a čekala jsem, zda a s čím přítel přijde. Jakmile jsem spatřila slzy v jeho očích, začala jsem se bát ještě víc. Lukáš se mi přiznal k tomu, že už má delší dobu tajnou milenku a proti tomu citu nedokáže bojovat.

Netušil, co má dělat. Neudělala jsem scénu, i s ohledem na svůj stav, ale ranilo mě to. Lukáš se druhý den odstěhoval a já do porodu syna žila jako ve špatném snu. S dítětem jsem se pak přestěhovala do rodného domu.

Po čase jsem si našla ovdovělého staršího muže, s nímž jsem dodnes. Lukáš se mi pak už neozval, ani se neomluvil, alimenty jsem po něm nechtěla.

Neřekla jsem o něm ani svému synovi. Ten říká „táto“ mému příteli, i když ví, že jeho otcem ve skutečnosti není. Možná mu všechno jednou prozradím, až bude plnoletý.

Jitka R. (55), Děčín