Chtěla jsem pomoci cizí ženě, ale přineslo mi to nakonec zklamání.
Pravidelně chodívám dělat větší týdenní nákup do některého ze supermarketů. Jednoho dne jsem si povšimla mladé ženy s asi šestiletým synkem. Měla s sebou pouze malý košík.
Místo do něj si ale pár věcí strčila do kapes bundy. Přemýšlela jsem, jak mám reagovat a jestli chci na zlodějku upozornit. Váhala jsem ale jen chvilku.
Prosila mě, ať nic neoznamuji
Nejsem z těch, kdo by hned na druhé donášeli. Spíš mi dost vadilo, že ta žena dává špatný příklad svému dítěti. Proto jsem k ní pomalu přistoupila a tiše jsem jí řekla, že vím, co skrývá po kapsách.
Polekala se a začala mě úpěnlivě prosit, ať nic neoznamuji, že všechno vrátí na místo. Slíbila jsem jí to, nicméně chtěla jsem znát důvod jejího chování.
Sdělila mi to, co jsem víceméně očekávala: jako samoživitelka prostě nevychází s penězi, tím spíš, že bývalý manžel má problém s alimenty. Trochu jsem jí promluvila do duše. Koukala na mě jako hromádka neštěstí, až mi jí bylo líto.
Měla jsem u sebe větší hotovost, tak jsem vyndala peněženku a podala jí pětisetkorunovou bankovku. Děkovala se slzami v očích a mě hřálo u srdce, že jsem udělala dobrý skutek.
Došlo mi to až u pokladny
Viděla jsem, jak ta žena naplnila košík potravinami a zamířila k pokladnám. Já jsem s vozíkem pokračovala v nákupu. Za čtvrt hodiny jsem byla u pokladny i já. Automaticky jsem sáhla po peněžence a polil mě studený pot.
V kapse jsem ji nenašla. Zoufale jsem prohledávala kapsy i vozík, jestli tam náhodou nespadla. Potom jsem si uvědomila, že ta neznámá žena viděla, kam si peněženku dávám.
Nějakým způsobem mě pak okradla. Mám to zařízené tak, že osobní doklady a platební karty nosím zvlášť, takže jsem se vyhnula ostudě při placení.
Přineslo mi to ale velké zklamání a pochopila jsem ironii rčení, že každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán. Příště si opravdu rozmyslím, než v sobě probudím s někým nějaký soucit.
Anna R. (59), Praha
Strašně smutný. Chci verit že svět ještě má dobry lidi, ale pak čtu takovýhle příběhy… nevím.
tohle je přesně, proč mám strach pomáhat neznámim. Nikdy nevíš, kdo má špatné úmysly. 🙁
Příběh, který dokazuje, jak obtížné může být najít rovnováhu mezi touhou pomáhat a ochranou sebe sama. Nechte se tímto ale neodradit od dobročinnosti!
Je smutný, když člověk chce pomoct a pak je za to takhle odměněn. Ale stejně si myslím, že pomáhat je správne.