Na pěstování přátelských vztahů jsem kvůli práci nikdy neměla čas. Když jsem ale potkala Magdalénku, pochopila jsem, že se pořád můžu na něco těšit.
Na důchod jsem se velmi těšila. Celý život jsem dřela, a chtěla jsem si užít pohodu s manželem a dětmi s vnoučátky.
I kvůli tomu, že jsme s manželem byli hodně pracovití, nezbývalo nám příliš času na nic jiného, a když už jsme měli volno, věnovali jsme ho rodině. Proto jsem nikdy neměla žádnou skutečnou kamarádku, se kterou bych si třeba zašla do divadla nebo na kávu.
Trošku mi to chybělo, ale nebyl zkrátka prostor. To se ale změnilo , když jsem odeša do důchodu. Konečně jsem totiž pochopila, že nikdy není pozdě na to potkat spřízněnou duši.
Sestra a kamarádka v jednom
Protože jsem ale jako pracovitá ženská nevydržela přes týden doma, kdy děti a vnoučata měly práci a školu, našla jsem si na tři dny v týdnu brigádu v trafice.
Tam mě také zaučovala a střídala Magdaléna, na první pohled velmi sympatická paní, jen o dva roky mladší než já. Bylo až neuvěřitelné, jak jsme si „sedly“.
Po týdnu jsem měla pocit, jak kdybych našla svou dávno ztracenou sestru a nejlepší kamarádku v jednom. Netrvalo dlouho, a s Majdou jsme si začaly plnit své tajné sny.
Sem tam jsme spolu zašly na kávu nebo na víno, začaly jsme cvičit, a dokonce se přihlásily na hodiny keramiky v místním centru volného času. Všechny tyhle aktivity nás velmi bavily, a navíc si brzy začali rozumět i naši manželé.
Podívali jsme se společně k moři
Brzy jsme všechno podnikali ve čtyřech, a protože jsme se za celý život nepodívali do ciziny, naše děti nám splnily sen a zaplatily nám týdenní dovolenou v Itálii a nejlepší na tom bylo, že se k nám připojila i Majda s manželem.
Byl to jeden z nejúžasnějších zážitků našeho života. Moře, víno a teplo nás tak okouzlily, že jsme se domluvili, že dokud nám bude zdraví sloužit, budeme se tam vracet každý rok.
A právě naše společné plány jsou tím, co mi vlévá energii do žil. Už totiž vím, že odchod do důchodu neznamená konec světa, ale právě naopak. Je to nový začátek.
Eva Ž., 62 let, Třinec
Ach jo, já bych si taky přála takovou kamarádku. Čtu a čtu a najednou to máte vy. Krása!
To je krásný příběh, úplně mě to dojalo. Vždycky jsem si myslela, že pravý přátel se najde i v pozdějším věku.
Taky bych chtěla mít takovou kamošku. Fakt pěkný příběh, hned mi to zlepšilo náladu 🙂