Vím, že jsem si sama pokazila vztah se synem, a nevyčítala jsem mu, že zůstal více v kontaktu s mým exmanželem než se mnou. Přesto jsem vnímala jako zradu, že mi neřekl, že jsem se stala babičkou.
Hned na začátku se přiznám, že jsem nebyla úplně ideální maminka pro mého syna Bohumila, kterého si přál hlavně můj manžel. Já jsem si vlastně ani nikdy nepředstavovala, že bych děti měla, protože jsem měla vždy ráda svůj klid.
Nakonec jsem ale polevila, ale protože manžel byl ze synka nadšený, byl to spíše on, kdo se o něj staral. Vlastně mi to ani nepřišlo nějak špatné, však to byl kluk a měl blíže k tátovi.
Po letech jsem ale zjistila, že jsem to pořádně pokazila. Potřeboval i milující maminku, která však trávila více času v práci než s ním.
Navštěvoval mě jen z povinnosti
Proto ani nebylo divu, že když jsme se pak s manželem v klidu rozvedli, byl v kontaktu především s ním. Návštěvy u mě byly spíše z povinnosti a já to vlastně respektovala. Když jsem něco potřebovala, tak mi to zařídil, ale jinak jsme se více nebavili.
Smířila jsem se s tím, že jsem udělala velkou chybu, za kterou musím zaplatit, a žila dále tak jako dříve. Věnovala se své práci, koníčkům a kamarádkám.
Samozřejmě že mě časem mrzelo, co se stalo a že ostatní okolo mě už mají vnoučata, a já vlastně neznám ani synovu partnerku, ale musela jsem se přes to přenést.
Zůstala jsem v šoku
Život plynul dál a já se konečně dočkala vytouženého důchodu, který jsem si hodlala užít naplno. Na oslavu jsme jely s mou nejlepší kamarádkou na wellness víkend do Karlových Varů a chtěly jsme si pořádně „vyhodit z kopýtka“.
Tak, jak se na čilé čerstvé důchodkyně sluší a patří. Jenže jeden večer u vína mi obrátil celý život vzhůru nohama. Kamarádka na rozdíl ode mě měla profil na sociálních sítích, a tak jsme se rozhodly, že se podíváme, co tam mají všichni naši známí.
Podívaly jsme se i na mého syna a já měla najednou pocit, že snad dostanu infarkt. Měl tam totiž fotku se svou partnerkou a dvouletým chlapečkem, který byl podle všeho můj vnouček.
Děťátko to bylo opravdu krásné, a tak mě pochopitelně zamrzelo, že jsem o něm až dosud neměla ani tušení.
Jsem vděčná alespoň za to málo, co mám
Celou noc jsem nemohla spát a přemýšlela o tom, jak se k situaci postavím. I když naše vztahy se synem nebyly ideální, nikdy jsme si neudělali nic tak strašného, aby měl důvod mi tajit, že jsem se stala babičkou.
Proto jsem mu hned ráno volala a chtěla od něj slyšet, zda je to pravda. Byl to velmi nepříjemný rozhovor, ale přiznal mi, že je to pravda a promluvíme si, až se uvidíme.
Nechci příliš zacházet do detailů, protože to pro mě bylo poměrně bolestivé a nepříjemné, ale nakonec jsem svého vnoučka poznala a domluvila se se synem, aby za mnou alespoň jednou za dva měsíce přijeli na půl dne na návštěvu a já si ho trochu užila.
A kdo ví, třeba se naše vzájemné vztahy nějakým zázrakem alespoň trochu zlepší. Já jsem připravená pro to udělat všechno na světě.
Lenka B., 63 let, Kralupy nad Vltavou
Velmi silný příběh reflektující důležitost rodinných vztahů a komunikace. V životě často dochází k nedorozuměním, ale tato zkušenost ukazuje, že vždy existuje šance na uzdravení vztahů.
Příběh, který mě opravdu dostal. Mám sice jen dospělé děti, ale představa, že bych o vnoučeti nevěděla, je nesmírně smutná. Je důležité se snažit napravit vztahy, i když někdy dojde k chybám.
Tak tohle bylo fakt dojemný. Já mám taky vnoučata a někdy to s rodinou není lehký, ale hlavně že se to nakonec nějak povedlo. Držím palce, ať se to s vnoučkem i s synem zlepší.