Holky si myslely, že s Milošem spolu chodíme, ale nebyla to bohužel pravda. Překážela nám v tom taková nepříjemná věc.
Seznámili jsme se na zábavě v kulturním domě. Pořadatelé pouštěli dovnitř jen mládež, která již dovršila šestnáctý rok života, což nebyl můj případ, bylo mi teprve patnáct. A tak mě takový tlustý, na první pohled zlý chlápek seřval a vyhodil.
Smutně jsem courala venku a dychtivě nahlížela do oken, když tu se jedno pootevřelo a vynořila se natažená ruka. „Pojď,“ pravil tajemný hlas, „pomůžu ti.“ Vyškrábala jsem se na římsu a skočila do sálu.
„Dík,“ pravila jsem chrabrému jinochovi, který mi umožnil proniknout dovnitř. Hned jsme si spolu zatancovali. Od té doby jsme byli s Milošem přátelé. Holky si myslely, že spolu chodíme. Ale my jsme spolu nechodili. Překážel nám v tom jeden delikátní problém.
Zapomeň na něj
Miloš byl menší než já. Řeknete možná, to je toho. Jenomže byla jiná doba a odchylky od normálu byly vnímány jako nežádoucí. Dneska je to fuk a lidi se naopak snaží na sebe upozornit výstřednostmi, tehdy jsme ale všichni drželi ústa a krok.
Kdybychom se na ulici bývali chytili za ruku, lidi by měli řeči, úplně to slyším. Prcku, koukej vyrůst. Hele, není to tvůj mladší bratříček? A tak všelijak podobně. V srdci mi klíčila láska a chystala se sílit a kvést, ale hlava radila, zapomeň. Lidi se nám budou chechtat.
Zmítala jsem se v pochybnostech. Milošovi to slušelo, i holky to říkaly. Měl krásné oči, husté hnědé vlasy a interesantní fotbalové nohy, tvarované do písmene O. Jen ta výška, to byl problém. Trápila jsem se. Opravdu přijdu o lásku z takových malicherných důvodů?
Žádné podpatky
Někdy v té době mi povídá starší ségra: „Hele, ségra, chodíš teda s tím Milošem, nebo nechodíš? Někdo říká, že ne, někdo že jo… Ráda bych se v tom konečně vyznala.“ Zabodla jsem oči do země a všechno poslušně vyklopila. Že ho miluju.
Ale že nemá patřičnou výšku a že se bojím, že se nám budou lidi smát. Rozesmála se na celou ulici. „Koukni, co máš na nohou,“ houkla. Podívala jsem se dolů. Obula jsem si jako pokaždé lodičky na podpatku. Byla jsem obuví na vysokých šteklech posedlá. Uhodila jsem se do své tupé hlavy:
„A jo. Vidíš. No nejsem já husa?“ Ségra se soucitně usmála. Pak jsme si s Milošem fakticky domluvili rande a já přišla ve cvičkách. A tak jsme byli rázem stejně vysocí. Abych nezapomněla, Milošovi bylo tehdy teprve šestnáct, a tak ještě o kousek povyrostl. Na svatebních fotkách už je o fous vyšší než já.
Libuše (69), Krnov
Ten článek mě opravdu zaujal. Připomíná mi, jak důležité je poslouchat srdce a nevzdávat se kvůli strachu z toho, co si budou myslet ostatní. A ten konec, že se Miloš nakonec ještě povyrostl, to byl opravdu milý zvrat.