Jako rána do srdce mě bolelo zjištění, že moje nejlepší kamarádka i můj syn mi měsíce lhali. Ti dva totiž spolu mají poměr. Vše je o to horší, že já jsem je svedla dohromady.

Hned jak se vám narodí dítě, představujete si, jaký asi bude mít život, co vystuduje, jakého si najde partnera a kolik budete mít vnoučat.

Samozřejmě i já jsem si malovala budoucnost svých tří dětí a moc jsem se těšila na to, až budu mít kupu vnoučátek, všichni se u nás budou scházet o víkendech na oběd a budeme velká a šťastná rodina.

Vlastně se mi o můj sen postaraly dvě dcery, jenže syn Dominik mi přidělal opravdu hodně vrásek na čele.

Jen tak tak dokončil učňák

Ať jsme se s manželem snažili sebevíc a chtěli z našich dětí vychovat slušné a pracující lidi, syn se chytil v pubertě špatné party, jen tak tak dodělal učňák.

Ale to jen díky tomu, že jsme neustále chodili do školy orodovat za to, aby ho nevyhodili, a seděli jsme nad ním, aby se naučil alespoň na závěrečné zkoušky. Za to nás samozřejmě nenáviděl a náš vztah byl hodně pochroumaný.

Po učňáku už jsme ale s manželem zaveleli, že mu nebudeme nic platit a ať si kouká najít nějakou práci. Nejprve to fungovalo a čtyři roky pracoval v místní fabrice, a dokonce bydlel v podnájmu se svým kamarádem a zdálo se, že to celkem zvládá.

Pak si ale prošel špatným rozchodem se svou partnerkou a začal dost pít. Tak se vykašlal na práci a jen se utápěl ve smutku.

To jsme museli opět zakročit a já jsem věděla, že moje nejlepší kamarádka Blanka rekonstruuje dům po babičce, a domluvila jsem tedy synovi brigádu jako pomocnému dělníkovi.

Načapala jsem je v restauraci

Nevěřila jsem svým očím, jak se během několika týdnů změnil. A vlastně jsem ani nevěděla proč. Do domluvené práce chodil, byl spokojený, nepil, a navíc o sebe začal hodně pečovat a zajímal se i o nás s manželem.

Blanka mi jen potvrdila, že je slušný a pracovitý. V tu dobu už se ale má nejlepší kamarádka s Dominikem vídala i mimo schůzky ohledně rekonstrukce domu a udržovali spolu poměr.

Já jsem se to dozvěděla až o tři měsíce později, kdy jsem je viděla v místní pizzerii, jak se drží za ruce a užívají si romantický večer. Neudržela jsem se a ztropila v restauraci menší scénu a utekla domů vydýchat to, co jsem právě spatřila.

Nevím, jak se o ni jednou postará

Proč mi můj syn ani moje nejlepší kamarádka nemohli říct, že se scházejí? Jak jsem se mohla smířit s tím, že má můj syn ve svých pětadvaceti letech o dvacet tři let starší partnerku? Bylo toho na mě zkrátka moc.

Dnes už je to deset let, co spolu tvoří pár, a i když spolu jakžtakž vycházíme, stále jsem se s tím nesmířila a vlastně asi ani nikdy nesmířím. V hloubi duši mě bolí, že si nenašel nějakou slečnu, se kterou by založil rodinu.

Vždyť měl celý život ještě před sebou. Bojím se, jak to zvládne, až Blanka bude ve věku, kdy se o ni bude muset starat, a on bude v nejlepších letech. Mám v hlavě až příliš otazníků.

Pavlína M., 61 let, Liberecko