Ze vztahu mé jediné milované dcery jsem nebyla vůbec nadšená. Její budoucí manžel se mi hned jevil jako typický „slizoun“, kterému jde jen o peníze.
Nikdy jsem nepatřila k těm ženám, které toužily po velké rodině. Nebyla jsem zrovna dvakrát zodpovědná a upřímně jsem kolikrát měla starost postarat se i sama o sebe.
Proto mi dlouho trvalo, než jsem se dokázala smířit s tím, že jsem otěhotněla během nezávazného povyražení a dotyčný neměl o dítě vůbec žádný zájem. Bylo mi tehdy pětatřicet let, tak jsem alespoň byla finančně zajištěná.
Nechtěla jsem do života dalšího chlapa
Později jsem nemohla být za tento „omyl“, ze kterého se narodila má úžasná dcera Renata, vděčnější. Porodila jsem si nejlepší kamarádku a parťačku pro život, se kterou jsme zvládaly úplně všechno.
Byla jsem ke své dceři vždy upřímná a věděla jsem, že nechci, aby měla o životě zkreslené iluze. Proto jsem se strašně bála toho, až začne randit a do našeho úžasného vztahu přijde někdo další, kdo na ni bude mít vliv.
První dětské a pubertální lásky byly celkem poklidné, protože jsme měly jasně daná pravidla, která Renata vždy dodržovala.
Jenže jak dostudovala střední školu a našla si první práci, bylo jasné, že si začne žít svým životem, o kterém nebudu vědět úplně všechno.
Našla si vlastní pronájem a pracovala jak divá a já na ni nemohla být pyšnější, i když mi bylo najednou tak nějak prázdno. Jenže to nejhorší mělo přijít v okamžiku, kdy se zamilovala do Filipa, chlapa, kterého jsem nemohla od prvního okamžiku vystát.
Pro mě byl Filip od prvního pohledu ukázkový „slizoun“. Nejraději seděl u počítače a hrál hry a do práce se mu zrovna dvakrát nechtělo. Zato Renata pracovala od rána do večera.
Chtěla jsem zjistit, co má za lubem
Pořád jsem doufala, že ji tato pro mě nepochopitelná láska přejde, až pozná to, co já už dlouhou dobu viděla a snažila se jí to upřímně říct. Bohužel ale přišel pravý opak, kdy mi vesele oznámili, že jsou zasnoubení a chtějí se co nejdříve vzít.
Protože jsem k ní byla upřímná, řekla jsem jí, že se mi to moc nelíbí, ale budu se snažit respektovat její rozhodnutí. Tak nakonec ke svatbě přece jen došlo a já se modlila, aby byla šťastná. Stále mi ale nedalo spát to, že jsem nevěděla, čím se živí.
To jsem se ale měla dozvědět úplnou náhodou a nebylo to pěkné zjištění. Moje známá, se kterou jsem si sem tam ráda zašla na kafe, si zrovna neprocházela dobrým obdobím, co se financí týká.
Jednou, když jsme se sešly, mi začala vykládat o tom, jak jí jeden známý jejího syna nabídl opravdu výhodnou nabídku na investování, kdy by měla každý měsíc vydělávat deset tisíc, pokud investuje sto tisíc.
Tak si vzala půjčku, o níž věřila, že ji brzy splatí. Jak se ale ukázalo, naletěla podvodníkovi, který jí řekl, že bohužel zrovna její investice se nevydařila, a ještě prodělala, a tak jí vrátí pouze osmdesát tisíc.
Když jsem jí řekla, ať okamžitě jde na policii a řeší to, řekla, že s tím rizikem ale do toho „šla“. Jakmile mi však řekla jméno dotyčného, málem jsem omdlela. Onen podvodník, který ji okradl, byl totiž manžel mé dcery Filip.
Stále dělá, že nic neví
Okamžitě jsem to řekla dceři, která ale dělala, že nic neslyší a neví. Každopádně už se jim do toho nemotám a jen vím, že pokud se něco stane a můj zeť třeba skončí za mřížemi, já tu pro svou dceru vždy budu, abych jí byla oporou.
Jen doufám, že maluji čerta na zeď a má pomoc nebude potřeba.
Naďa K., 55 let, Břeclav