Znaly jsme se od základní školy, ale osud nám narýsoval odlišné cesty.

Některá přátelství vydrží hodně dlouho. To moje s Andreou trvalo vlastně už od první třídy. Seděly jsme vedle sebe až do devítky a i když se pak naše cesty rozdělily, zůstaly jsme ve stálém kontaktu. Zatímco mně se v životě dařilo, Andrea měla neustále smůlu.

Uzavřela se před láskou

Zatímco já jsem si brzy našla partnera na celý život, Andrea štěstí v lásce nenašla. Zamilovala se do Martina, našeho společného známého. Několik let s ním chodila, ale pak svůj vztah přerušili. Vrátili se k sobě a měli se brát. Jejich štěstí ale nebylo přáno. Krátce před svatbou Martin tragicky zahynul při autonehodě.

Andrea se tehdy zhroutila a vlastně se z toho už nikdy nevzpamatovala. Všechny další zájemce o vztahy odmítala. Zůstala svobodná a bezdětná, protože cítila, že v jejím srdci by nikdo Martina nedokázal nahradit.

Měla jen kamarádky, přičemž já jsem zůstala pro ni tou nejbližší. Setkávaly jsme se pravidelně. Snažila jsem se Andreu přesvědčit, že by neměla zůstat sama, ale nepodařilo se mi to. Ještě než dosáhla kamarádka padesáti let, musela čelit drsné diagnóze.

Splnila jsem to přesně

Jednoho dne mi Andrea řekla, že jí diagnostikovali rakovinu v těžkém stádiu. Zůstala jsem v šoku. Překvapilo mě, jak je s tvrdou prognózou kamarádka smířená. Požádala mě o to, jestli bych jí splnila poslední přání.

Nepřála si mít pohřeb, chtěla ale, abych její popel rozptýlila v Itálii u moře, kde se s Martinem kdysi zasnoubili. Slíbila jsem jí to, několik dalších nocí jsem však nad osudem své kamarádky proplakala. Průběh nemoci měl pak rychlejší průběh, než se čekalo.

Splnila jsem přání Andrey a odvezla urnu do Itálie. Našla jsem přesně místo, které mi popsala a s Andreou se tam rozloučila. V tu chvíli jsem kupodivu smutek necítila, všechno ze mě spadlo.

Kdybych věřila v nebe, vím, že se kamarádka dostala právě tam… a že se tam znovu setkala i s Martinem.

Zuzana R. (56), Brno