Jakmile vyslovíte onu větu, muži se rozbuší srdce, že chcete zase něco řešit. Jenže když to, co vám vadí, neřešíte, vybuchnete pak často kvůli úplné maličkosti.
Schopnost říkat i přijímat kritiku je pro partnerské vztahy zásadní. Pročišťuje totiž napětí mezi námi. Jenže jakmile chlapovi řeknete, že si s ním potřebujete o něčem promluvit, většinou začne dopředu šílet, s čím na něj zase vyrukujete.
Když nás někdo kritizuje, cítíme totiž stres, což je směs vzteku, nejistoty, zoufalství, křivdy a ponížení. A tyto obavy si každý z nás nese už z dětství, kdy jsme slýchali desítky výčitek, které v nás zanechaly strach z jakékoli kritiky. To se ale dá změnit!
Mezi čtyřma očima
Základem konstruktivní kritiky je si ještě předtím, než začnete svůj monolog, uvědomit, co vám na chování partnera vadí a co by na tom mohl změnit.
Měla byste si ale položit i otázku, jestli jsou takové změny vůbec možné a jestli je od něj vůbec můžete očekávat.
Může se totiž stát, že budete kritizovat něco, co druhý ani při sebelepší vůli změnit nedokáže. A to je nefér. Dalším důležitým předpokladem je, aby kritika probíhala mezi čtyřma očima někde v soukromí.
Teorie velkého třesku
Při vyslovené kritice nás začnou ovládat emoce jako zlost, strach či smutek. I když se proti tomu umíte bránit, stojí to úsilí. A tak vzápětí vybuchnete a zvýšíte hlas.
Anebo když se cítíte zahnaná do kouta, urazíte se a naštvaně odkráčíte, nebo i prásknete dveřmi.
Jenže aby mohlo dojít ke konstruktivní kritice, musíte odstřihnout pomyslný doutnák ještě dříve, než dojde k emočnímu výbuchu. Důležité je vnímat vlastní emoce a umět je v klidu vyjádřit včas tomu druhému.
Jak správně kritizovat?
Pokud naopak někdo kritizuje vás a uvolní tak ve vás záplavu emocí, zastavte se a zhluboka se nadechněte. Ujasněte si, zda je kritika nezbytná a čeho chcete dosáhnout. Zakázaná slova jsou: Nikdy a Vždycky. Kritizujte jen konkrétní situaci a nevytahujte věci z minulosti.
Vyslovte i pozitivní vlastnosti, kterých si na druhém ceníte. Ukažte druhému, že si ho i přes svou kritiku vážíte. Formulujte svá slova tak, abyste ukázala druhému, co ve vás jeho chování vyvolává.
Odzbrojte kritika otázkou
Důležitým faktorem úspěšné komunikace je tón hlasu a jeho intenzita. Jestliže vás někdo kritizuje se zvýšeným tónem, a navíc u toho přehnaně gestikuluje, většinou to, co nám vytýká, nevypovídá nic o vás, ale o něm samotném!
A o tom, co se mu honí hlavou, co právě řeší a s čím si on sám neví rady, proto se uchyluje ke křiku, kterým projevuje vnitřní nervozitu. Odpovídajícím způsobem, jak odzbrojit křičícího kritika, je zeptat se ho: „A jak teď chceš, abych se cítila, když na mě takhle řveš?“
Umění přiznat vlastní chybu
Když uznáte, že se na vás sesypala oprávněná kritika, je dobré chybu přiznat a omluvit se. Stoupnete v očích druhého a z chyb se poučíte. A to je lepší, než kdybyste je jen zametla pod koberec. Ovšem kde není za co se ospravedlňovat, tam omluva nemá místo.
Omluva je rychlé řešení, jak ze situace vybruslit, ale vše se může za čas opakovat. A konstruktivní kritika pomůže vyjasnit si nedorozumění, aby se problémy neopakovaly.
Místo urážek elegantní odchod
Nereagujte hned a snažte se zůstat nad věcí. Dívejte se kritizujícímu do očí a nepřerušujte ho, když mluví. Zachovejte klid a nenechte se vytočit. Všímejte si svých pocitů.
Chce vás protějšek donutit do nějaké role? Cítíte-li, že vás uráží, hovor ukončete. Řekněte, že vás jeho slova zasáhla, a teď chcete o všem přemýšlet o samotě. A s úsměvem opusťte místo konfliktu.