První velká láska mi kdysi přinesla velké rozčarování.

S Adamem jsem se potkala ve vlaku, když jsem se vracela během vysokoškolských prázdnin z pobytu u tety na Moravě. Seděla jsem tehdy v kupé sama. Oslovil mě, a protože působil sympatický, dala jsem se s ním do řeči.

Ukázalo se, že je to citlivý a společensky založený kluk, co také studuje vysokou. Pocházel z Plzně. Opravdu dobře jsme si totiž popovídali. V Praze jsme oba vystoupili a než jel Adamovi vlak, vyměnili jsme si navzájem adresy.

Zamilovali jsme se do sebe

Mobilní telefony v té době samozřejmě nebyly, ostatně mnoho domácností nemělo ani pevnou telefonní linku. Odezvu jsem příliš nečekala. Adam se ozval písemně až po prázdninách. Psal, že bude mít v Praze nějaké jednání a mohli bychom se sejít.

Bylo sice po prázdninách, ale vysokoškoláci tehdy v září ještě nechodili do školy na přednášky, pouze si vyřizovali, co bylo se školou spojeno. Měla jsem tedy v podstatě volno, takže jsem mu odpověděla, že ho ráda uvidím.

Provedu ho po Praze, pokud bude mít čas. Dali jsme si sraz na tradičním místě „pod koněm“ na Václavském náměstí. Počasí nám tehdy přálo, šli jsme na Pražský hrad.

Stačil jediný den, abychom kráčeli Prahou ruku v ruce a věděli, že jsme totálně zamilovaní. Loučení na nádraží jsem skoro obrečela. Bylo mi smutno, že bydlíme tak daleko od sebe, ale s tím jsem nemohla nic dělat.

Nejkrásnější víkend

Nezbývalo než čekat, až se Adam zase ozve. Netrvalo to naštěstí moc dlouho. V té době už byla škola a já měla přednášky a cvičení. Domluvili jsme se, že Adam přijede do Prahy, ale přijde už rovnou k nám, k večeru, kdy už budu ze školy doma.

Žila jsem sama s matkou. Ta měla pochopení a sama navrhla, že si zajde za kamarádkou. Při této ani při několika dalších Adamových návštěvách jsme ještě nezačali plně intimně žít. Něžnostmi jsme ale nešetřili.

Měla jsem předtím už dvě známosti na střední škole, ale Adama jsem milovala jako dosud nikoho. Náš vztah se dále rozvíjel. Po Vánocích mě Adam pozval do Plzně na tamní vysokoškolský ples.

Všichni mě tam obdivovali a vyptávali se ho, jak přišel k tak pěkné přítelkyni. Po plese, který se konal v pátek, mě ještě vzal Adam ke svým známým do Mariánských Lázní na víkend.

Teprve tam jsme se spolu poprvé milovali. Do Prahy jsem se vracela s hlavou v oblacích a těšila jsem se na další krásná setkání. Netušila jsem, že tím můj příběh velké lásky vlastně skončil.

Dodnes tomu nerozumím

Nechápala jsem, co se stalo. Adam se přestal ozývat a nereagoval ani na moje dopisy. Najednou bylo všechno pryč. Nikoho jiného jsem nehledala. Uzavřela jsem se do sebe. Až po promoci jsem se jednou vypravila do Plzně a Adamovi předem napsala, kde se sejdeme.

Nedoufala jsem příliš, že se dostaví, ale přišel. Veškeré moje tajné naděje ale hned zchladil prohlášením, že pro něho všechno dávno skončilo a už mu nemám zasahovat do života. Chtěla jsem po něm nějaké vysvětlení, to jsem však nedostala.

Zpětně si myslím, že se chtěl tenkrát možná jen pochlubit, jak sbalil holku z Prahy. Celou cestu domů jsem proplakala. Tohle milostné zklamání ve mně doznívalo hodně dlouho, vlastně už napořád poznamenalo moje vztahy k mužům.

Známostem jsem se vyhýbala, vdávala jsem se až v pětatřiceti, přivedla na svět syna a po sedmi letech se rozvedla. Dnes jsem sama a asi to tak už i zůstane.

K napsání své vzpomínky z mládí mě přiměla nedávná zpráva, kterou jsem se dozvěděla. Zkoušela jsem pátrat, co se s Adamem stalo, a dozvěděla jsem se, že už před deseti lety zemřel na infarkt.

Jarmila B. (60), Praha