O té kletbě jsem věděla už od mládí. Bohužel má stále platnost.
V době dospívání jsem se od svého otce dozvěděla něco, co na mě silně zapůsobilo. Vyprávěl mi, že jeden z jeho předků se kdysi před dvěma sty lety dopustil něčeho špatného vůči svému sousedovi.
Netušil, že se jedná o čaroděje. Jako pomstu onen čaroděj vyslovil kletbu: podle ní měl zemřít každý prvorozený syn ještě před dosažením třiceti let. Při pohledu na historii rodiny z otcovy strany bylo jasné, že tato kletba funguje.
Počítal, kolik mu ještě zbývá
Kletba se týkala pouze mužského pokolení. Pocítila jsem ji pak velice zblízka. Měla jsem dva starší bratry. Lukáš se narodil jako první. O dávném prokletí věděl, ale vždy se snažil hrát si na hrdinu a tvrdil, že on se dožije klidně i stovky.
Znala jsem ho dobře a tak jsem věděla, že je to trochu póza, kterou dělá i sám před sebou. Jak ale roky ubíhaly, byl Lukáš čím dál tím nervóznější a nejistější. Začal dokonce počítat, kolik dnů mu ještě zbývá do oné třicítky. Stát se mohlo vlastně kdykoliv a cokoliv.
A bohužel se také stalo. Jednoho dne nás zastihla šokující zpráva: Lukáš se stal obětí silničního piráta, který ho srazil, když jel na kole. Byl na místě mrtvý. Dožil se šestadvaceti let a pěti měsíců.
Hrozně moc mě to zasáhlo. S mladším bratrem Vítkem jsme se na Lukášově pohřbu shodli, že kvůli té kletbě nebudeme ani zakládat vlastní rodiny. Tušili jsme, že pokud by se nám narodil syn, byl by odsouzen k předčasnému úmrtí.
Těhotenství bylo nechtěné
Měla jsem to složité s navazováním vztahů. Sama jsem zůstat nechtěla, ale kdykoliv jsem si začala nějakou vážnou známost, vše ztroskotalo na tom, že nechci mít děti. Mému zdůvodnění málokdo věřil, i když jsem nabízela důkazy o rodinné kletbě.
Potom jsem potkala Davida a zamilovala jsem se do něho tak, že jsem toužila zůstat s ním už napořád. Na rovinu jsem mu řekla, čím je naše rodina postižena. Na rozdíl od jiných to bral vážně. Dal najevo, že se mnou bude i v bezdětném manželství.
Vzali jsme se, jenže já jsem nechtěně otěhotněla. Prožila jsem pak několik krutých týdnů nejistoty, než mi nakonec spadl kámen ze srdce. Ultrazvukové vyšetření ukázalo, že čekám dcerku. Té se kletba netýkala.
Na svět přišla zdravá holčička, ze které je dnes už dospělá žena, z níž mám dodnes radost.
Synovce se ochránit nepodařilo
Za několik let se v rozporu s tím, co jsme si kdysi slíbili, oženil i můj mladší bratr Vítek. Také jeho žena přišla do jiného stavu. Vítek se modlil, aby se mu rovněž narodila dcera. Nevyplnilo se to, na svět přišel syn. Dostal jméno po našem zesnulém bratru Lukášovi.
Vítek byl rozhodnut chránit ho do těch kritických třiceti let za každou cenu. O rodinné kletbě mu nikdy neřekl a zavázal k tomu i ostatní příbuzenstvo.
Bratr a jeho žena žili prakticky dennodenně ve strachu před nejrůznějšími nehodami, protože prokletí se mohlo naplnit v jakémkoliv věku.
Proti zákeřné nemoci, se kterou musel v osmnácti letech můj synovec bojovat, ale neměli šanci. Diagnóza zněla jasně: akutní leukémie. Všechno se pak odehrálo až příliš rychle, do půl roku synovec zemřel. Vítek i švagrová se snažili věřit v zázrak, ten se však nekonal.
Já žiji v obavách z toho, co by mohlo potkat moji dceru. Ta má po několika neúspěšných známostech přítele, kterého si chce vzít. O rodinné kletbě ví a má z ní rovněž strach. Nikdo ale neví, jak by se dala zrušit…
Marta L., (55), Hradec Králové