Kamarádka si mě vzala jako doprovod a změnila tím můj život.

Začalo to kdysi tím, že se moje kamarádka Adéla chtěla pomstít příteli za nevěru. Naplánovala si, že svede prvního chlapa, který bude stát za to. Robert, kterého „sbalila“, se mi také líbil.

Trochu jsem pak na Adélu žárlila, když se jí podařilo získat ho jako nového přítele.

Skončilo to divně

Byla jsem tehdy mladá, ale chtěla jsem se usadit. Začala jsem chodit se stejně starým Ondrou. Společně s Adélou a Robertem jsme vytvořili přátelskou čtveřici. Jezdili jsme na výlety, na dovolené. Domluvili jsme se i na tom, že si navzájem půjdeme svědčit na svatbu.

Před naplánovaným pobytem v Krkonoších jsem ovšem prožila šok: Ondra mi řekl, že se chce se mnou rozejít. Jeho láska ke mně prý prostě vyprchala a už dlouho sbíral odvahu k tomu, aby mi to sdělil.

Do hor tedy odjeli jen Robert s Adélou. Kamarádka mi pak řekla, že ji tam požádal o ruku, ale ona odmítla, ještě se na manželství necítila. On se urazil a odjel. Bilance tedy nebyla moc veselá, najednou tu byly dva páry po rozchodu.

Byla jsem v nepříjemné situaci

Měsíc po jejich rozchodu se mi Robert ozval. Vyzvídal, jak se Adéla má. Sešli jsme se a on byl rád, že se může někomu vyzpovídat. Začali jsme se vídat pravidelně a já z toho měla trochu výčitky.

Současně jsem se ale cítila s Robertem moc dobře. Adéla o tom nevěděla. Když mi pak řekla, že se chce k příteli vrátit, nevěděla jsem, co mám dělat. V té době už totiž mezi mnou a Robertem bylo něco hlubšího a perspektivního.

Nedalo se to samozřejmě navždy utajovat. Dočkala jsem se potom od Adély i sprostých nadávek a naše kamarádství skončilo. Už se nikdy neobnovilo. Zato s Robertem jsme dospěli k přesvědčení, že by nám to spolu mohlo v životě ladit.

Dodnes se ukazuje, že jsme měli pravdu – nedávno jsme oslavili čtyřicet let od naší svatby! Nebýt oné kamarádčiny pomsty za nevěru, tak bychom se ale asi nikdy nepoznali.

Monika R. (63), Hradec Králové