Ve chvíli, kdy je nám těžko na duši, nám mohou dobré síly dodat naději.

Kdysi jsem si prožila velké starosti se svojí starší dcerou Denisou. Byla šťastně vdaná, ale trápila se, nikoliv však kvůli manželovi. Přáli si mít plnohodnotnou rodinu, ale nedařilo se jim to.

Nejprve Denisa nemohla přijít dlouho do jiného stavu. Když se to konečně podařilo, skončilo těhotenství předčasně. To se pak ještě jednou opakovalo.

Stalo se to po bouřce

Znala jsem svoji dceru moc dobře. Věděla jsem, jak je pro ni důležité být matkou a vychovávat dítě. Nyní hrozilo, že se rozvede a zůstane sama a nešťastná. Trápila jsem se kvůli tomu snad ještě více, než ona sama. Jednoho dne jsem šla po ulici, když se náhle přihnala bouřka.

Netrvala dlouho, ale byla velmi intenzivní. Na jejím konci pak vysvitlo mezi mraky sluníčko a já spatřila duhu. Zaradovala jsem se z ní a na chviličku mě oslnily paprsky slunce, které se lámaly o mokrou dlažbu. Zavřela jsem instinktivně oči.

Jakmile jsem je po dvou vteřinách znovu otevřela, spatřila jsem něco nečekaného. Viděla jsem sama sebe, jak jdu po ulici a za ruku vedu malého chlapce předškolního věku.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Trvalo to ale jen chvilku, pak se ten obraz vytratil a všechno bylo jako předtím. Ta scéna mi utkvěla v paměti a dohnala mě k slzám. Myslela jsem si, že jsem si jen takto promítla nějaké své přání.

Věděla jsem, jak to dopadne!

Dceři jsem o tom vidění nechtěla vyprávět, abych ji ještě více nerozesmutnila. Za měsíc mě ale překvapila zprávou, že je znovu v jiném stavu. Ukázalo se, že jde o rizikové těhotenství, takže většinu času pak musela Denisa strávit vleže na lůžku.

Nevadilo jí to, obětovala by cokoliv. Odměnou jí pak bylo narození miminka císařským řezem. Ulevilo se mi, když jsem se dozvěděla, že jak dcera, tak dítě jsou v pořádku.

Ačkoliv si Denisa nenechala zjistit pohlaví děťátka předem na ultrazvuku, já jsem věděla, že to bude chlapec. A nemýlila jsem se!

Jiřina H. (60), Tábor