Ukázalo se bohužel, že kolegyně byla vyděšená právem.

Nepatřila jsem k lidem, kteří by se někdy dívali do snáře. Občas se mi zdály různé podivnosti, ale to asi každému. Nepřikládala jsem jim žádný význam. Pak se ale stalo něco, co změnilo můj názor.

Opakovalo se to několikrát

Ani moje kolegyně Věra neměla nikdy moc hlavu v oblacích. O nějakých záhadách nebo nadpřirozených silách jsme se spolu nikdy nebavily. Jednoho dne mi ale vyprávěla podivný sen. V tom snu navštívila hřbitov, kde jsou pohřbeni její rodiče i prarodiče.

Všimla si, že na náhrobní desce přibyl jeden nápis. Zděšeně si uvědomila, že je to její jméno. Bylo tam i datum smrti: jeden konkrétní den za čtvrt roku. Chápala jsem, že jí takový sen vyděsil, ale po rozhovoru se mnou se Věra uklidnila.

Stejný sen se ale v následujících dnech ještě několikrát opakoval – a tady už moje útěcha nestačila. Ani já jsem si to nedokázala vysvětlit. Tohle už nebylo normální, aby se někomu zdálo o hřbitově a náhrobní desce se jménem a datem úmrtí. To datum bylo navíc stále stejné.

Zhroutila jsem se z toho

Jak se datum z jejího snu přibližovalo, byla Věra čím dál tím nervóznější. Denně jsem ji musela ujišťovat, že to byla jen nějaká náhoda, vyvolaná třeba podvědomým strachem. V onen den, kdy mělo dojít k jejímu úmrtí, nepřišla kolegyně do práce.

Měla jsem právě důležitá jednání, takže jsem si to uvědomila až v průběhu dopoledne. Když jsem pak přišla do kanceláře, všimla jsem si změněné atmosféry. Dozvěděla jsem se, že Věra se ještě s další ženou stala obětí nehody, kdy opilý řidič vjel na chodník.

Málem jsem se z té zprávy zhroutila. Musela jsem si pak vzít dovolenou, abych se dokázala se smrtí Věry vyrovnat. Dodnes se mi to úplně nepodařilo, i když vím, že svému osudu asi nikdo neunikne.

Po této zkušenosti ale už věřím tomu, že ho máme někde předem napsaný a že se nám taková informace může ve spánku zjevit.

Tereza R. (59), Praha