Konečně jste poznala skvělého chlapa. Ale je tu problém: jeho děti, které vás neberou, a ani vy z nich nejste nadšená. Sen o symbióze, kdy si všichni padnete kolem krku, se začíná rozplývat. Co s tím?

Na začátku jste plná nadšení, snažíte se, velkoryse přehlížíte nedostatky, neslušné chování a kolikrát i uštěpačné poznámky.

Postupem doby a s délkou napětí se ale vyčerpáte a společný čas s dětmi, které vám dávají najevo, jak vás nevidí rády, se pro vás stává takříkajíc noční můrou.

Partner se v tom ztrácí, nechápe a neví, co s tím, a tak se moc nemá ani k tomu, aby vám pomohl. Jestliže se říká, že trpělivost růže přináší, pak vězte, že právě v této záležitosti hraje ono přísloví roli přímo klíčovou.

Partnerovy děti vám prostě nemusí přijít na chuť hned, někdy je to proces spíš na měsíce, ale zdaleka ne výjimečně dokonce i na roky. A někdy se tento vztahový nesoulad nepodaří srovnat nikdy.

Moje děti a tvoje děti

Pokud váháte, jestli je partner pro vás ten pravý, rozhodně počkejte, než ho představíte svým dětem a seznámíte se s jeho dětmi.

Pravděpodobně se nevyhnete srovnání s vlastními dětmi a můžete mít pak pocit, že ty vaše jsou lepší, vychovanější a zkrátka povedenější.

Snažte se ale ubránit jakékoli předpojatosti a jeho potomky prostě berte takové, jací jsou. A rozhodně potlačte pochopitelnou potřebu jakkoli je měnit k obrazu vašemu. Takové ambice mohou zavánět až jakýmsi vyhlášením války.

Chovejte se prostě k dětem partnera tak, jak byste chtěla, aby se váš partner choval k vašim dětem. To vám může pomoci najít si k nim cestu, aniž tím utrpí vaše přirozená autorita a respekt.

Milovat na povel nejde

Děti a vnoučata z partnerova předchozího vztahu jsou jeho nedílnou součástí, a vy je musíte minimálně respektovat.

Možná že partner a okolí očekávají, že je budete hned brát jako vlastní, jenže milovat nejde na povel a láska se nedá koupit ani mechanicky přenést, ač se o to někdy s veškerou marností snažíme.

Děti či vnoučata svého partnera nemusíte milovat jako vlastní, to po vás nikdo nemůže žádat. Pokud už máte svoje děti, je dobré nepřistupovat k dětem partnera s tím, že je musíte milovat jako ty své a musíte pro ně dělat všechno stejně.

Z toho pak vzniká jen frustrace, neboť v praxi se ukazuje, že to není v silách třetích rodičů. Tím pádem nemusíte kvůli tomu trpět ani výčitkami svědomí.

Další hráč může partií zamíchat

K problému často dochází také ve chvíli, kdy do hry vstoupí bývalá partnerka a matka těchto dětí. Vy se z pozice macechy můžete snažit sebevíc, aby si vás děti oblíbily.

Ale pokud rozchod rodičů neproběhl v klidu a na základě rozumné domluvy, mohou od své mámy dostávat například informace toho typu, že od ní otec odešel jenom kvůli vám nebo že je právě kvůli vám už nemá rád tak jako dřív.

Žárlení všechno jenom zhorší

Nezbude vám nic jiného než se smířit s tím, že váš partner bude obvykle vždy dělit čas mezi vás a svoje potomky z předchozího vztahu a v případě nenadálých událostí pro něj možná budou děti prioritou.

Některé vaše společné plány to může změnit nebo nabourat, ale vždy byste si měla zachovat noblesu a důstojnost.

Nemá smysl na děti žárlit, protože tento souboj pro vás nikdy nemůže skončit uspokojivým výsledkem. Neustále si tedy opakujte, že vás partner miluje a stojí o to, abyste mu v životě byla oporou, jinak by přece s vámi nebyl a neopouštěl by předchozí rodinu.