Dodnes se nemohu vypořádat s tím, že mě ani moje sestry naše máma nikdy neobjímala. O to víc jsem byla vděčná, že jsem svou spřízněnou duši našla ve své tchyni.

Už jako malá holčička jsem chápala, že u nás doma není vše úplně v pořádku. Zatímco pro ostatní děti si do školky a školy chodili rodiče, já zůstávala v družině až do zavíračky a pak mě vyzvedávala babička.

Tatínek pracoval od rána do večera, aby celou rodinu uživil, a tak jsme pomalu ani nevěděli, jak vypadá. Za to mámě jsme já i mé dvě sestry byly naprosto ukradené.

Vlastně si ani nepamatuji, že by nás snad někdy jako malé objímala, hrála si s námi nebo nás vzala na nějaký výlet.

Těšila jsem se, až se odstěhuji

Později se k její ignoraci přidal také alkohol a to už se domácí peklo rozjelo na plné obrátky. Táta toho začal mít dost a po letech se konečně odhodlal začít situaci doma řešit.

Nikdy mámě nevyčítal, že nepracovala, ale jak začala pít, už to i pro něj bylo moc.

Sprosté hádky tak byly u nás doma na denním pořádku, a čím jsem byla starší, tím více jsem si uvědomovala, jak moc se těším, až budu mít možnost se odstěhovat. Naštěstí se mi to povedlo hned na střední, protože jsem mohla bydlet na internátu.

Vztahům jsem se kvůli rodičům vyhýbala

Domů už jsem se téměř nevracela. S tátou jsem se vídala, dával mi peníze na živobytí, ale po mámě se mi ani nestýskalo. Vlastně jsme vůbec neměly vybudované žádné vztahy, takže jsem byla naopak ráda, že mám klid a nikdo mě neuráží. Zato na internátu mi začal nový život.

Našla jsem si nové kamarádky, ve škole mi to šlo a konečně jsem začala cítit, že můj život má nějaký smysl a budoucnost. Ovšem ze vztahů jsem měla dlouhé roky respekt, protože jsem viděla, jak to nefunguje rodičům.

Nechtěla jsem dopadnout podobně, a tak jsem si dlouho říkala, že budu raději sama.

Manželství tchyně a tchána mě fascinovalo

Nakonec jsem se ale přece jen zamilovala, a hned, jak jsem Filipa poznala, věděla jsem, že náš život bude úplně jiný. Když mě totiž seznámil s rodinou, poznala jsem, že to je oproti našim jako nebe a dudy.

Jeho rodiče, Pavla a Jiří, byli od prvního okamžiku milí a přijali mě do své rodiny.

Měli úžasný vztah plný lásky, navzájem se pošťuchovali, smáli se a já jsem ze začátku ani nemohla uvěřit vlastním očím, že to může být někde doma takto pohodové. A na stejnou vlnu jsme naštěstí najeli i my s Filipem, a já nemohu být vděčnější.

Mámu nezajímala ani vnoučata

Zato moje máma se o mě nezajímala ani poté, co se nám narodili dva synové. Nejdříve mě to mrzelo, ale pak jsem si řekla, že je to možná tak lepší.

Za ty roky jsem si totiž vytvořila tak úžasný vztah s mojí tchyní, že musím upřímně přiznat, že ji dodnes mám mnohem raději než svoji vlastní matku.

Pavla mi nejen pomáhala jako správná babička s mými syny, ale také tu pro mě byla v době, kdy se zjistilo, že mám nádor v prsu. Samozřejmě že mi byl největší oporou manžel, ale já potřebovala nějaký ten ženský element, nějakou spřízněnou duši. A tou byla právě Pavla.

Byla tu pro mě v nejtěžší chvíli

Když jsem si šla s Filipem do nemocnice pro výsledky, zda je nádor zhoubný, nebo ne, neváhala ani minutu a šla s námi. Ani nedokážu popsat, jak úžasný pocit to byl, když mi lékaři řekli, že je nádor nezhoubný a budu v pořádku. A cítit tu upřímnou radost mých blízkých, kteří seděli vedle mě, bylo úžasné.

Dodnes moje vlastní matka neví, čím jsem si prošla, a kromě přání si po telefonu k narozeninám a svátkům se ani téměř nestýkáme. S alkoholem nesekla a já se dodnes ptám, proč od ní náš táta neodešel.

Jarka P., 52 let, Pardubice