Ani jakékoliv úpravy vzhledu nezaručí, že nám přinesou štěstí při hledání toho pravého.

Na štěstí v partnerských vztazích jsem si nemohla stěžovat. Vzala jsem si svoji první lásku a jsem s manželem dodnes. Přála jsem si, aby takové štěstí měly i obě moje dcery.

Zatímco starší Adéla si opravdu našla hodného přítele už na střední škole, mladší Lenka na tom byla opačně.

Vůbec nevím, po kom zdědila svoji povahu, protože já jsem byla vždy temperamentní a manžel má rovněž sebevědomí na rozdávání. Lenka byla uzavřená a neměla skoro žádné kamarádky.

Zklamání ji poznamenalo

Jakmile mladší dcera nastoupila na střední školu, všechno se to ještě prohloubilo. Doufala jsem, že by si mohla najít nějakého hodného kluka. Příliš se mi nesvěřovala, na nějakou změnu to ale nevypadalo – věděla jsem, že bych to poznala.

Ve čtvrtém ročníku začala chodit domů pozdě a brzy přiznala, že má kluka. Moje radost z jejího vztahu ale netrvala dlouho, protože Lenka se s tím přítelem brzy rozešla. Přesněji řečeno, on ji opustil a ona se z toho zhroutila. Málem pak neudělala maturitu.

Na vysokou školu se už nehlásila, nastoupila do práce. S partnerskými vztahy to ale pořád měla těžké. Sem tam to vypadalo, že má nějakou známost, ale nikdy to netrvalo dlouho.

Nejhorší bylo, že Lenka začala z neúspěchu obviňovat sama sebe, ne však kvůli své povaze, ale kvůli tomu, jak vypadá.

Pokus, který nevyšel

Lenka dospěla k závěru, že by větší zájem ze strany mužů mohla získat díky plastickým operacím. Myslela si, že když si nechá zvětšit poprsí, snáze někoho najde. Marně jsem jí to vymlouvala.

Zaplatila za operaci spoustu peněz, ta se ale bohužel nepovedla podle jejích představ. Zdaleka nevypadala tak, jak si přála a navíc měla zdravotní problémy. Až pozdě jí došlo, jak hloupý nápad to byl. Stala se ještě uzavřenější.

Dodnes je sama a není vůbec šťastná. Je přesvědčená, že nyní už si opravdu nikoho nenajde. Já ale věřím, že se dokáže vzpamatovat a pochopí tu základní věc: je důležitější, jaký je kdo uvnitř, než jak vypadá.

Marta R. (58), Praha