Život přináší různé obraty, někdy k horšímu, někdy k lepšímu. Pěkné je, když se ty dobré věci najednou nahromadí.
Můj manžel zemřel kdysi nečekaně a předčasně. Měli jsme spolu dvě děti. Synovi bylo v době, kdy přišel o otce, devět let, dcera se ještě vozila v kočárku. Zůstala jsem tehdy sama a nebýt tchána a tchyně, nevím, jak bych se s tou situací vyrovnala.
Oba byli moc hodní a pomáhali mi po všech stránkách. Na své rodiče jsem se obracet nemohla, ti se kdysi rozvedli a žili každý na opačné straně republiky.
Dlouho jsem váhala, jestli mám hledat nového partnera. Přála jsem si, aby děti měly při výchově také nějaký mužský vzor. Netušila jsem ale, kde bych vhodného muže našla a proto jsem zůstala sama.
Nový kolega se mi líbil
Syn na tom byl v dospělosti podobně jako já. Také si nemohl najít tu správnou partnerku. Smířila jsem se s tím, že z jeho strany se svatby asi nedočkám.
Tchyně a tchán nás opustili a já jim při posledním rozloučení vždy veřejně poděkovala za všechno, co pro nás udělali.
Žila jsem v domku sama se synem, měla jsem nějaké kamarádky a v duchu už se připravovala na to, jak prožiji stáří. Toho roku, kdy se v mém životě sešlo hned několik zázraků, čekala dcera dítě. Do práce k nám nastoupil nový kolega zhruba v mém věku.
Jmenoval se Aleš a nějak jsme si padli do oka. Často jsme si spolu povídali. S tím, jak se blížily Vánoce, odhalovali jsme jeden před druhým svoji minulost i svoji povahu. Do práce jsem se tak po dlouhé době začala opět hodně těšit.
Společně na nákupech
Byla jsem vždy hodně založená na pořádek, takže před svátky se u nás opravdu důkladně uklízelo. Protože dcera měla rizikové těhotenství, chodila jsem pomáhat i jí, takže mě předvánoční doba hodně vyčerpala. Nestíhala jsem nakupovat dárky ani ty obvyklé věci jako kapra nebo stromeček.
S Alešem jsme se proto dohodli, že jedno odpoledne vyrazíme z práce dřív a půjdeme do města nakupovat. Ukázal se jako dobrý pomocník, radil mi s dárky a odvezl mi domů zakoupený stromek.
Zamluvil pro mě i kapra u jednoho svého známého – tak, aby se ryba dostala na stůl opravdu až na Štědrý den.
Zastavili jsme se ještě v jedné kavárně. Svěřila jsem se Alešovi, že jsem sice unavená, ale mám po letech z blížících se Vánoc opravdu radost.
Věděla jsem, že Aleš je po rozvodu sám a napadlo mě, co by asi řekl, kdybych ho k nám pozvala na štědrovečerní hostinu. Trochu jsem si ale lámala hlavu nad tím, jak by reagoval syn.
Den plný překvapení
Když jsem přijela domů, čekalo mě první překvapení. Syn tam totiž nebyl sám. Měl návštěvu, mladou ženu. Rozpačitě mi ji představil a pak se omluvil, že ji půjde doprovodit na vlak.
Jakmile se vrátil, vysvětlil mi, že je to už nějakou dobu jeho přítelkyně a že Štědrý večer asi stráví u její rodiny.
Pokud bych prý chtěla, mohla tam jít také. Já jsem chtěla ovšem pozvat Aleše, jenže nechtěla jsem o tom hned synovi říct. Urychlil tím mé rozhodnutí Alešovi zavolat a domluvit se s ním. Samozřejmě souhlasil. Vnímala jsem, jakou má radost. Štědrý den pak proběhl přímo pohádkově.
Navštívila jsem rodiče synovy přítelkyně a obědvala u nich. Odpoledne pak ke mně přišel Aleš a mysleli jsme, že budeme mít malou, skromnou štědrovečerní oslavu. Jenže plány nám narušil můj zeť, který nečekaně zazvonil u dveří.
Oznámil mi, že dcera rodila dřív a přivedla na svět chlapečka – a že oba jsou zdraví. Náhle tu bylo mnohem více důvodů k oslavám, než jen Vánoce. Synův vztah, vnouček a můj nový přítel… zkrátka byly to ty nejhezčí svátky, jaké jsem kdy v životě prožila!
Alena N. (57), Karlovy Vary