Když už jsem se smířila s tím, že se vnoučátek asi jen tak nedočkám, nastoupila k nám do práce mladší, velmi sympatická kolegyně, která byla jak stvořená pro mého syna.

Když už děti vyletí z hnízda, nezbývá nám rodičům nic jiného než čekat na vnoučátka.

Samozřejmě že jsme si s manželem období, kdy se děti odstěhovaly, ze začátku užívali po svém, ale přece jen nám brzy bylo smutno, a hlavně já si vysnila, že se stanu brzy babičkou.

Jenže člověk míní, a život mění. Dcera Justýna se rozhodla pro kariéru, a tak s jejím partnerem nechtěli o dětech ani slyšet a syn Pepík se zase zbláznil do aut a zařídil si vlastní autodílnu.

Děti se raději soustředily na kariéru

Jistě že jsem byla vděčná za to, že mám zdravé a pracovité děti, ale najednou bylo v mém životě tak nějak prázdno. A protože Pepík neměl ani žádnou stálou přítelkyni, nedokázala jsem odhadnout, kdo mi jako první nadělí vnoučátka.

Když jsem na toto téma zabrousila během společného oběda, obě děti jen odfrkly a tím byla diskuse ukončena.

Musela jsem se smířit s tím, že to nemám ve svých rukách. Jak se ale nakonec ukázalo, nebyla to tak úplně pravda. K nám do kanceláře totiž nastoupila nová kolegyně Jitka, která byla ve věku mých dětí, a okamžitě jsme si padly do oka.

Dokonce jsme se tak spřátelily, že jsem měla chvílemi dojem, jako by byla moje třetí dítě.

O polední pauze jsme si nad kafíčkem povídaly snad naprosto o všem a já ji měla čím dál tím radši. Dokonce jsem jí byla obrovskou oporou v době, kdy se rozešla s dlouholetým přítelem, protože nikomu jinému se vyzpovídat nemohla.

Hned na první schůzce si padli do oka

Když se situace po pár týdnech uklidnila a Jitka byla zase v pohodě, během našeho „kafíčka“ mi řekla, jak je zoufalá, že už dávno touží po dětech, jenže teď nemá ani muže, s kterým by je mohla mít. A vtom mě to trklo. Co kdybych tuto báječnou slečnu přivedla do naší rodiny?

„Jituš, a nechtěla bys zajít na večeři s Pepou, co? Za to nic nedáme,“ vypadlo ze mě okamžitě. „A proč ne,“ odpověděla odvážně Jitka a já věděla, že Pepík je takový pohodář, že si s hezkou dívkou vyrazí rád. A víte co?

Hned na první schůzce si ti dva padli do oka, a já nemohla být šťastnější. Vlastně mohla, a také jsem byla. To se mi totiž jen rok po svatbě Pepči a Jitky narodil můj vysněný vnouček Samuel.

Helena Š., 49 let, Klášterec nad Ohří