Kdysi dávno lidé věřili, že dívky mohou otěhotnět s ďáblem. Někteří lidé tomu věří i v dnešní době.

Moje mladší dcera Jana se už od dětství projevovala jako hodně zvídavé dítě. Nebála se cizích lidí, dokázala se s neznámým člověkem spřátelit za pět minut. Vydrželo jí to až do dospělosti.

Zatímco její starší sestra opustila rodné hnízdo hned, jak to bylo možné, Jana dál bydlela s námi. Zůstalo to tak i poté, co jsem se s manželem rozvedla.

Svými slovy mě šokovala

Nijak jsem Janě do jejího života nezasahovala. Ona se mi občas s něčím svěřila, ale já jsem na takové informace nenaléhala – také jsem měla v mládí ráda své soukromí. Jednoho dne mě ale dcera oslovila s hodně vážnou tváří. Bylo jasné, že se něco děje.

Lezlo to z ní pomalu, avšak čím víc toho řekla, tím větší zděšení jsem pociťovala. Nejprve mi řekla, že je v jiném stavu. Chtěla jsem pochopitelně vědět, s kým. Jana tvrdila, že mi to nemůže prozradit, ale nakonec to nevydržela.

V poslední době začala chodit mezi satanisty. Před měsícem a půl se s nimi zúčastnila tajemného rituálu za pomocí magických formulek a bylin. Nedokáže proto přesně říct, kdo z té sekty, kam dochází, je otcem.

Připadala jsem si jako ve špatném snu. Nikdy by mě předtím nenapadlo, že bych chtěla některou z dcer přemlouvat k interrupci, ale v tomto případě jsem neviděla jiné východisko.

Tvrdila samé nesmysly

V první řadě se Jana musela dostat z moci oné sekty, která na ni měla takový vliv. Dcera se ale bránila a říkala, že tomu nikdy nemůžu porozumět. Na moje praktické otázky ohledně budoucnosti svobodné matky s dítětem však neznala odpověď.

Začala o umělém přerušení těhotenství uvažovat. Jakmile to ale oznámila v oné sektě, zase změnila názor a tvrdila, že to nejde. Říkala, že má porodit ďáblovo dítě a že Satan se o svého potomka připravit nenechá.

Mohla by to prý odnést hrozným trestem ze strany temných sil. Musela jsem se hodně držet při zemi, abych nezačala dceři vykládat, že podle mě povídá nesmysly. Viděla jsem ale na ní, že je opravdu zmatená, vystrašená a neví, co má dělat.

Nakonec se mi i s pomocí starší dcery podařilo Janu přemluvit, aby si ono domnělé „ďáblovo“ dítě nechala vzít. Gynekolog ji sice varoval, že by už nemusela znovu otěhotnět, ale zůstat dál ve spojení sektou bylo větším rizikem.

Mluvila divným hlasem

Bláhově jsem si myslela, že tahle osudná situace je vyřešena a ze dvou špatných možností vyhrála ta méně špatná. Jana však nakonec stejně dala na satanistickou sektu a definitivně se rozhodla dítě porodit. Úplně se mi měnila před očima.

Jednoho dne na mě začala křičet, že jsem chtěla zabít život, který má v sobě. Přes ta slova bych se přenesla, šokoval mě ovšem hlas a tón, kterým je dcera pronášela. Znělo to, jako by z ní opravdu mluvila nějaká temná nadpřirozená bytost.

Jana mluvila hrubým mužským hlasem a používala drsné výrazy. Po té hádce si sbalila věci a odešla z domova. Blížil se jí čtvrtý měsíc těhotenství. Měla jsem o ni strach, ale nepodařilo se mi ji najít.

Dodnes je mi to záhadou

Po odchodu dcery se mi začaly stávat divné věci, které mě vyděsily. Neustále jsem měla pocit, že mám nějaký stín za zády. Jednou jsem i upadla na chodníku a připadalo mi, že do mě někdo strčil, i když kolem nikdo nebyl.

Sice jsem odmítala podezření, které se mě zmocňovalo – že se mi tak kvůli Janě mstí síly pekla – ale pochybnosti jsem dál měla. Dceru jsem spatřila znovu až po tři čtvrtě roce. Zděsila jsem se, jak vypadala, byla vyhublá a zestárla snad o dvacet let.

Dozvěděla jsem se, že dítě nedonosila a sekta ji vyobcovala. Léčila se pak dlouho u psychiatra a dodnes má problémy. A já si vlastně vůbec nejsem jistá, co se to tenkrát skutečně odehrálo.

Martina S. (60), Praha