Se svým šéfem jsem byla dlouhá léta na kordy. Při svém odchodu do důchodu jsem tedy neočekávala žádné díky ani večírky. Nakonec jsem dostala ohromný dárek, který mě mile překvapil.

Můj šéf je dokonalý technokrat. Má rád přehled, miluje tabulky, všechno stručně, jasně a bez okolků. Zato já jsem naprostý snílek. Jeho pravý opak.

Nikdy se mu nedokážu zavděčit

A tak je docela pochopitelné, že jsme mezi sebou dlouhá léta bojovali. Zároveň jsem ale musela uznat, že je to čestný člověk. Co řekl, to platilo. Přesto jsem měla dojem, že se mu nikdy nedokážu zavděčit. Má totiž také úžasnou paměť. On nezapomíná. Každou chybu si ukládá do paměti a pak vám ji v nečekanou chvíli připomene.

Sám nikdy nechybuje. Nechápu, jak to dělá. Když zadá nějaký úkol, pamatuje si jeho zadání lépe než já sama. A tak pro mě bylo těžké s ním vycházet. Moje myšlení je úplně jiné. Já prostě létám v oblacích.

Tudíž se mi stávalo, že i když jsem si jeho úkoly zapisovala do diáře, ten diář jsem stejně někde zapomněla. A s ním i úkoly.

Vůbec nejsem praktická

Je tedy asi pochopitelné, že měl vůči mně tvrdou ruku. Jenomže ona nádherně změkla, když jsem se rozhodla odejít do důchodu. A tenkrát mě to opravdu vzalo. A co se vlastně stalo?

Myslela jsem si, že všem zamávám, zavřu za sebou dveře kanceláře a půjdu svou cestou.

Věnoval se mi téměř celý den

To jsem se přepočítala. Pro svou snílkovskou povahu jsem netušila, kolik práce mě při vyřizování důchodu čeká. Nejen že musím dodělat spoustu nevyřízených zakázek, ale i vyplňovat hromadu papírů a dokladů k jeho přiznání. To je tedy něco pro mě. Začala jsem se v tom topit.

Moje praktičnost je na bodu nula. A víte, kdo mi nejvíc pomohl? Ano, můj nadřízený. Smál se, že takhle do důchodu nikdy neodejdu. Nařídil mi, ať všechno seberu a přinesu k němu do kanceláře.

Sedl si se mnou k tomu a prakticky celou pracovní dobu se věnoval mým dokladům, aby je dal perfektně do pořádku.

Nikdy mu nezapomenu, jak moc mi pomohl. A představte si, že tenhle nekompromisní a drsný člověk mi nakonec uspořádal i tu oslavu s dortem, chlebíčky a kyticí růží. Přede všemi mi poděkoval za dlouholetou a věrnou práci. A já bulela dojetím.

Petra P., 62 let, Praha