Neměli bychom litovat něčeho krásného, co jsme prožili, i když to dopadlo jinak, než jsme chtěli.

Byla jsem vždy spíše uzavřená a nepříliš společenská. Zatímco moje spolužačky vymetaly diskotéky a bary, já chodila spíš po výstavách. Po gymnáziu jsem šla studovat dějiny umění. Hodně mě zajímalo výtvarné umění.

Nejvíc ze všeho mě zajímalo malířství. Dokázala jsem obcházet galerie, listovat monografiemi umělců, ale marně jsem hledala někoho, s kým bych si o předmětu svého zájmu mohla povídat.

Nejprve to bylo jen o umění

Mezi naše vysokoškolské učitele patřil i Marek, zhruba třicetiletý docent. Ten si po čase mého velkého zájmu o výtvarné umění všiml. Většina studentek do něho byla zamilovaná. Byl atraktivní, měl charisma, působil přátelsky. S dívkami ale neflirtoval.

Jednoho dne mi po přednášce řekl, že by mi mohl půjčit nějakou další literaturu. Pozval mě k sobě do kabinetu, na což jsem nejprve hleděla nedůvěřivě. Ujistil mě s nadhledem a vtipem, že rozhodně nemá žádné postranní úmysly. A skutečně jsme pak dvě hodiny debatovali jen a jen o malířích.

Nezůstalo jen u tohoto jednoho povídání. Sešli jsme se několikrát a pak mě Marek pozval i na jednu vernisáž, kterou měl jeden jeho kamarád. Tam mi poprvé řekl, že mi to moc sluší. V tu dobu už jsem do něho byla dávno tajně zamilovaná. Netroufala jsem si ale udělat další krok.

Úplně jsem se tomu poddala

Po vernisáži mi navrhl, abychom si šli sednout ještě někam do vinárny. Vypili jsme toho dost. Přála jsem si, aby ten večer pokračoval ještě někde jinde. To přání se mi splnilo. Když jsme vycházeli z vinárny, chytil mě Marek za ruku a podržel ji ve své. Měla jsem rozpálené tváře a nebylo to pouze tím vínem.

Sám Marek pak řekl, že by rád se mnou byl až do rána, ale současně že nechce nic mezi námi pokazit. Nechtěl mě svést, dal mi na vybranou. A já si vybrala. Strávili jsme spolu noc. Následující měsíce ubíhaly jakoby mimo mě. Ocitla jsem se mezi láskou k vyučujícímu a povinnostmi, mezi touhou a pravidly.

Setkávali jsme se denně, v kabinetu rozhovory o slavných obrazech vystřídaly polibky a objetí. Přes noc jsme byli v jeho bytě a přes víkendy jsme podnikali výlety, na kterých jsme si užívali nejen galerie.

Do konce studia mi zbýval rok a věřila jsem, že potom už se nikdy nebudeme muset skrývat.

Setkání na vernisáži mě rozplakalo

V milostném opojení jsem neměla ani tušení, že je Marek ženatý. Zjistila jsem to, až když se vrátila jeho žena, také vysokoškolská učitelka, z dlouhodobé stáže v cizině. Zhroutil se mi svět. Marek nic nezapíral, ale bylo jasné, že náš vztah skončil.

Nemusela jsem pak moc trpět, protože přešel na jinou univerzitu. Po dokončení studia jsem se vdala, měla děti a snažila se na Marka moc nevzpomínat. Svoji lásku k malířství jsem v manželství nesdílela, ale jinak byl můj muž moc hodný a báječný. Na výstavy jsem chodila sama.

Třicet let po získání diplomu jsem Marka potkala znovu. Vlastně jsem si to asi i podvědomě přála, protože se jednalo opět o vernisáž toho jeho kamaráda. Jeden druhého jsme poznali okamžitě. Nejprve jsme se trochu styděli se k sobě přihlásit. Ledy prolomil Marek.

Dali jsme se do řeči a já se dozvěděl, že je už léta rozvedený a žije sám. Měla jsem slzy v očích, když jsem mu vyčítala, jak mě tenkrát vlastně podvedl. Omlouval se za to a řekl mi, že se kvůli mně hodně trápil. Největší překvapení mě pak čekalo před jedním obrazem.

Marek nechal podle mé staré fotky, kterou dal svému kamarádovi malíři, nakreslit portrét, který byl součástí výstavy. V tu chvíli jsem mu všechno odpustila. Když jsme se loučili, věděli jsme, že už se asi neuvidíme.

Vzpomínky na to, co se stalo tenkrát na vysoké škole, si ale v sobě neseme oba dál.

Gabriela N. (59), Brno