Jsem hravá. Ostatně vedou mě k tomu vnoučata. Dnes si kromě nich hraju i se svým bývalým spolužákem. A velmi dobře se u toho bavíme.

Den dětí jsme s vnoučátky oslavili velkolepě. Vyzvedla jsem je ze školky, vyrazili jsme na zmrzlinu a pak hurá na akci určenou právě pro děti. Vnučka s vnukem byli nadšení.

Soutěžili, zpívali společně s vystupujícími zpěváky, odnesli si nějaké výhry v podobě čokolád a medailí, a když se začalo stmívat, opekli si buřty.

A já se k nim přidala a opékala si je také. Připadala jsem si zase jako dítě. Vzpomínala jsem, jak jsem sama skákala v pytlích a provozovala podobné aktivity. Úplně mě to vrátilo do minulosti a bylo mi moc hezky.

Sledoval mě podivín

Všimla jsem si, že mě sleduje takový podivný muž asi tak v mém věku. Zarostlý, vousatý, umaštěný od špekáčků, které opékal svému nejspíš vnukovi. Nakonec ke mně přistoupil, navázal hovor jakoby nic a tak trochu vlezle se vyptával na kde co.

Jak jsem byla rozjetá a v dobré náladě, tak jsem na něj neměla moc náladu. Neznám ho a nemám potřebu se zdržovat s kdejakým kdekým. Když se mě začal vyptávat na život a tykal mi, jako bychom se znali léta, vystartovala jsem na něj docela bodře.

„A který ty jseš?“ vyštěkla jsem na něj tak drze, že se na chvíli zarazil. Skoro se urazil, že jsem ho nepoznala „No přece Béda, seděl jsem za tebou v lavici,“ řekl téměř uraženě, že jsem ho nepoznala. Nu, nepoznala. Prostě jsem nepoznala bývalého spolužáka.

„Jejda, vypadáš tak nějak… Raději jsem to nedořekla a nechala větu bez konce. „Zato ty vypadáš pořád jako dítě,“ smál se, když jsem se přiznala, že jsem netušila, o koho jde. Nejdřív jsem se naoko naopak zase urazila já. Já že vypadám jako dítě?

Ale když jsem se viděla, jak mám také umaštěnou pusu, černou kolem dokola od buřtů, musela jsem se také začít smát. Navíc jsem si opravdu celé odpoledne hrála jako malá a radost jsem měla téměř dětinskou.

Od té doby se pravidelně setkáváme i se svými protějšky

Vzpomněla jsem si, jak mě ve škole trápil, a vmetla jsem mu to do tváře. Omluvil se, prý byl v pubertě, a tak dělal blbosti. Omluvu jsem přijala a nakonec jsme společně všichni strávili krásný večer.

A nejen to, od té doby se stýkáme pravidelně i s našimi protějšky. A bavíme se jako malé děti.

Hanka B., 64 let, Liberec