Syn si nevybral vhodnou partnerku a doplatili na to všichni.

Svého syna Jakuba jsem měla jako svobodná matka. Jeho otec byl cizinec, který tu pracoval a to, že jsem v jiném stavu, jsem zjistila až poté, co odjel. Už jsme se nikdy neviděli. Jakub byl dost problémovým dítětem. Zlobil, provokoval, špatně se učil.

V ředitelně základní školy jsem bývala častěji než u kadeřnice. Šel se potom vyučit, ale ani tam se to neobešlo bez problémů. Chytil se špatné party a moc nechybělo, aby skončil ve vězení.

Byla přesným opakem

Láska dokáže divy a mění lidi k lepšímu. Viděla jsem to i na Jakubovi, který začal chodit s jednou hodnou dívkou. Jmenovala se Eva a já viděla, co to se synem udělalo, když se zamiloval. Uklidnil se, našel si pořádnou práci. Dával přednost tomu trávit čas s Evou.

Začal mi dokonce pomáhat v domácnosti. Eva ale byla zvyklá na život ve městě, zatímco my jsme žili na menší vesnici. Pro takový styl nebyla bohužel synova přítelkyně stvořená. Vydrželo jim to rok a půl, pak se rozešli. Jakub se dal dohromady s úplně jiným typem dívky, s Adélou.

Ta byla přesným opakem Evy a vlastně i většiny normálních žen. Byla mi nesympatická už od pohledu. Jakub se jí ale zastával, obhajoval ji a po půl roce si ji nastěhoval k nám domů.

Souhlasila jsem s tím jen s velkým sebezapřením. Mladí měli pro sebe celé horní patro. Adéla často celý den prospala nebo proležela u televize, takže jsem o ní ani pořádně nevěděla, že je tam.

Mladí to nezvládali

Možná bych si po čase na Adélu nějak zvykla, jenže nelíbilo se mi, jak se Jakub vedle ní začal změnit. Synova nová přítelkyně měla kladný vztah k alkoholu a bývala pak agresívní. Pít začal také Jakub. Bylo to období plné hádek a života jak na horské dráze.

Opilecké scény se střídaly s prosbami o odpuštění. Pak přišla Adéla do jiného stavu. Tajně jsem doufala, že ji těhotenství změní. Narodila se vnučka, která dostala jméno Petra. Měsíc před porodem se stačili Jakub s Adélou vzít, aby vše bylo oficiální.

Ukázalo se však, že to byl zbytečný krok, protože po krátké době jsem se o malou Petru musela začít starat hlavně já. Se snachou jsme měly každodenní konflikty. Po jedné velké hádce jsem se jí dokonce chystala vyhodit. Jakub slíbil, že vše urovná.

Nezvládal ale svoji otcovskou roli, místo toho, aby nějak pomáhal, chodil za kamarády do hospody. Občas se zdálo, že chce přestat, ale Adéla, která nedlouho po porodu začala znovu pít, ho v tom podporovala.

Syn mi to dával za vinu

Celá ta doba soužití pod jednou střechou se synem a snachou, a z toho vycházející hádky a stres se podepisovaly na mém zdraví. O Petru jsem se vlastně nejvíc starala já. Marně jsem se snažila přinutit syna, aby se s Adélou rozvedl. Ona to ale nakonec vyřešila sama.

Našla si milence. Dozvěděla jsem se o tom od sousedky, která snachu viděla líbat se s cizím mužem. Jakubovi jsem nic neřekla, jen Adéle.

Chtěla jsem, ať se hned sbalí, protože když synovi řeknu, že má milence, tak ji vyhodí z domu bez korun a bude mít pořádnou ostudu.

Petru by jí žádný soud nesvěřil, neměla práci, byla závislá na alkoholu a nyní ještě i nevěrná. Moje výhrůžky zapůsobily. Adéla se ze dne na den sbalila a odešla. Mladí se rozvedli. Mrzelo mě, že Jakub to dává za vinu mně. Myslela jsem si, že doma zavládne klid.

Hádala jsem se ale se synem vždy, když přišel z práce. Nakonec se už ani nevracel. Zůstala jsem s vnučkou sama. Neměla jsem ji oficiálně ve výchově, ale její rodiče se k ní nehlásili.

O osudu Adély mi není nic známo. Syn se nedávno znovu oženil, což jsem se dozvěděla zprostředkovaně. Svoji dceru neviděl už roky. Bolí mě to, ale jsem na sebe pyšná, že jsem Petru dokázala vychovat sama.

Hana B. (58), Posázaví