Na ten starý opuštěný krchůvek v lese jsem narazila náhodně. Slyšela jsem šepot kolem sebe, nebe potemnělo a kolem mě se roztančily stíny.
Stalo se mi to před deseti lety, byla jsem u známých na chalupě a vyrazila na houby do neznámých lesů sama. Narazila jsem ale na zvláštní místo. Polorozbořená brána a za ní povalené náhrobky, dokonce jsem rozpoznala i malou kapličku, obrostlou mechem a trávou.
Anděl mě varoval
Prošla jsem pobořenou branou a najednou jsem uslyšela tichý šepot. Podívala jsem se a spatřila sošku andělíčka. Díval se na mě, jako by mi chtěl něco sdělit. Znovu jsem zaslechla zlověstné zasyčení za zády od sochy anděla.
Jak jsem tak zírala na anděla, rychle jsem se otočila zpátky a koukám – přede mnou najednou stálo několik postav. Všechny byly v černém. Pak se najednou vznesly jedna po druhé nad zem a začaly kolem mě kroužit.
Volala jsem o pomoc
Chtěla jsem utíkat, ale když jsem se otočila, stál proti mně ten kamenný anděl. A opět se mi díval upřeně do očí. Oběhla jsem ho a s křikem pelášila, košík s houbami jsem odhodila. Dvakrát jsem se ohlédla a viděla, jak za mnou ty postavy letí. A zase jsem přidala na rychlosti a jekotu.
Až jsem před sebou spatřila malý potůček, který jsem přeběhla. Když jsem se ohlédla, temné postavy se před potokem zarazily. Jako by se bály přes potok. Začaly se pomalu vracet zpátky do svých míst, kde stál ten zapomenutý krchov.
Rychle jsem doklopýtala do vsi a zavolala známé, ať si pro mě okamžitě přijedou.
Jarka (59), Kolín