Dlouho očekávaná láska může skončit i tak, že člověku ukradnou duši.
Před sedmi lety si dcera Andrea našla konečně po dlouhém hledání přítele. Nejprve jsem byla opravdu moc ráda, protože pohled na to, jak sedí doma, nikam nechodí a trápí se, mi nebyl moc příjemný.
Postupně se ale ukázalo, že ta doba, kdy mě bolelo, že je Andrea sama, byla lepší proti tomu, co přišlo.
Nelíbil se mi už na první pohled
Dlouhou dobu o svém Olafovi – takhle cizokrajné křestní jméno ten mladík měl – dcera nechtěla nic prozradit. Nejprve jsem ji dokonce podezřívala, že si přítele jen vymyslela, aby měla klid od mých věčných otázek.
Viděla jsem ale, jak se Andrea doopravdy změnila, takže jsem si brzy byla jistá, že opravdu s někým chodí. Doma se teď skoro vůbec nezdržovala. Náhodně jsem zjistila, že čte úplně jiné knížky než předtím.
Zatímco dřív to byly hlavně romantické příběhy, teď šlo hlavně o díla o magii a podobných věcech. Moc se mi to sice nelíbilo, ale zatím jsem se nechtěla vyptávat.
Když už ale s Olafem chodila Andrea čtyři měsíce a ještě jsem pořádně neviděla ani jeho fotku, tak mi zvědavost samozřejmě nedala. Dceři se do toho nejdřív moc nechtělo, ale nakonec souhlasila, že nám svého přítele přivede v neděli odpoledne představit.
Musím říct, že od první chvíle, kdy jsem Olafa viděla, cítila jsem, že něco není v pořádku. Nechtěla jsem ale dát před Andreou nic najevo, protože jsem vnímala, že k příteli má opravdu silný vztah.
Úplně se změnila!
Uplynuly další tři měsíce. Olafa jsem za tu dobu spatřila jen jednou, to ale nijak dceři nevadilo, aby nezačala mluvit o svatbě. Neušlo mi ale, jak se mění Andreino chování.
Často mi připadala myšlenkami úplně někde jinde, jako by byla zhypnotizovaná nebo brala drogy. Potom jsem dostala anonymní dopis, že se Andrea v nějaké tajemné sektě zúčastňuje nebezpečných rituálů. Zeptala jsem se jí na to přímo. Odpověď jsem z ní nedostala.
Postupně chodila domů stále méně a přespávala u Olafa nebo to alespoň tvrdila. Pak se týden neukázala a když jsem ji znovu viděla, stál přede mnou úplně jiný člověk. Četla jsem kdysi o tom, že lidem se dá vyměnit duše.
Moc jsem tomu nevěřila, ale moje vlastní dcera stále přede mnou jako živý důkaz. Ve známém těle byl úplně cizí člověk s nepřítomným pohledem, odpovídající na otázky jako robot. Tu noc jsem si pěkně poplakala, tím spíš, že manžel nebyl doma;
i tak jsme ale měli po tolika letech vztah, kdy jsme vlastně jen žili vedle sebe, takže bych se mu nesvěřovala.
Kde se toulá její duše?
Snažila jsem se Andreu přemluvit, ať se s Olafem rozejde. Bylo to, jako by mě vůbec nevnímala. Jednoho dne mi poslala stručnou textovou zprávu na mobil, že už se domů nevrátí, ať ji nehledám. Pak už se do věci zapojil i manžel, ale Andreu jsme hledali marně.
S dcerou jsme se znovu setkali až po půl roce. Upozornila nás na ni jedna její dřívější kamarádka s tím, že Andrea je na tom špatně. Přítel jí opustil a ze sekty jí vyloučili. Přijeli jsme si pro ni. Nepoznávala nás.
Ona kamarádka nám řekla, že sekta, do které Olaf Andreu nalákal, krade lidem duši, a to prý doslova. Vypadalo to jako přehnané tvrzení, ale z dcery byl opravdu někdo úplně jiný. Jako by jí ti lidé vysáli a odkopli.
Ani dnes po několika letech se bohužel situace nezlepšila. Andrea nějaký čas pobývala i v léčebně, ale na jejím stavu se nic nezměnilo. Kvůli svému psychickému stavu je v invalidním důchodu a mně s manželem bere jen jako dva cizí lidi, kteří se o ni starají.
Strašně moc mě to bolí, ale už přestávám věřit, že někdy ještě uvidím tu starou známou Andreu. Kdo ví, kde se její skutečná duše toulá a čemu slouží.
Marie S., (53), Liberec