Nikdy nevíme, kde na nás může číhat nějaké smrtelné nebezpečí. Naštěstí nám osud poskytuje příležitost se mu vyhnout.

Patřím k lidem, kteří si své sny docela dobře pamatují. Na řadu z nich vzpomínám i po letech. Moje sny byly vždy hodně barvité, ale nikdy ne strašidelné nebo způsobující úzkost. Občas nedávaly žádný smysl, avšak s tím se myslím potkal každý člověk. Málokdy se ovšem stalo, aby se mi nějaký sen opakoval několikrát po sobě.

Uvězněná mezi stromy

Jedné noci jsem se ze spánku probudila celá zpocená hrůzou. Stalo se mi to vlastně poprvé. Ještě jsem se celá třásla, když jsem si uvědomovala, co mě probudilo. Šlo o hodně podivný sen, ve kterém jsem se prodírala hustým, takřka neproniknutelným lesem.

Byl plný obrovských stromů a já jsem cítila šílený strach. Kmeny těch stromů mi totiž zatarasily cestu a já jsem nemohla jít dopředu a vlastně ani zpátky. Zůstala jsem mezi stromy uvězněná.

To ještě nebylo to nejhorší, pravá hrůza přišla, když se všechny ty kmeny z různých stran na mě začaly tlačit.

Ve chvíli, kdy už mi hrozilo rozdrcení, jsem se probudila. Nemohla jsem z toho prožitého strachu znovu usnout a až do rána jsem přemýšlela, co to všechno mělo znamenat. Hodně mě to zneklidnilo.

Zkoušela jsem se podívat do snáře nebo se poradit s jednou známou, která se zabývala ezoterikou.

Moc jsem sice na podobné věci nevěřila, ale potřebovala jsem nějaké vysvětlení. Ani ve snáři, ani v rozhovoru s onou známou jsem ho však nenašla.

Sen se mi vracel

Nechtěla jsem o tom snu vyprávět své dceři, která žila se svojí rodinou v jiném městě. A protože jsem před časem ovdověla, neměla jsem ani partnera, kterému bych se mohla svěřit. Celý den jsem pak na tajemný sen myslela a neustále se mi v paměti vracel.

Večer jsem pak ulehla s obavami, co se mi bude zdát tentokrát. Unavená jsem usnula brzy a v noci se už nic nestalo. Vlastně jsem si tehdy ani nepamatovala, jaký sen jsem měla. Uklidnilo mě to, jenže další noc mě čekala nová hrůza.

Celý ten děsivý sen se stromy, které mě chtějí zabít, se opakoval, skoro do nejmenších podrobností. A za další dva dny znovu. Tehdy jsem intuitivně pochopila, že je to možná nějaké varování. Nevěděla jsem ale, před čím mě chce osud zachránit.

Osudné šťastné rozhodnutí

Blížil se víkend, kdy jsem jezdila na zahradu, kterou jsme měli v kolonii na kraji Olomouce. Trávila jsem tam čas pravidelně každou sobotu.

Součástí zahrady byl malý domek, kde bylo uložené nářadí a rovněž se tam dalo posedět nebo se případně schovat před deštěm.

Pobývala jsem tam většinou celé odpoledne až do večera. Jenže tentokrát se mi v noci na sobotu po čtvrté zdál stejný děsivý sen. Bylo to ještě hroznější než předtím a hodně mě to poznamenalo.

Rozhodla jsem se, že tentokrát na zahradu nepojedu a raději budu odpočívat doma.

Zavolala jsem jedné kamarádce, která přišla na návštěvu. Trochu jsem se tím uklidnila a znovu jsem měla obavy z nadcházející noci. Ještě než nastala, stalo se něco, co mi brzy pomohlo mé sny vysvětlit.

Mohla jsem být mrtvá!

Byl už večer, když u mě kdosi zazvonil. Otevřela jsem a tam stál soused ze zahrádkářské kolonie. Tvářil se rozrušeně a líčil mi, jak odpoledne na moji zahrádku spadl velký strom z dalšího vedlejšího pozemku. Jela jsem se tam hned druhý den ráno podívat.

Při pohledu na to, jaké škody spadlý strom způsobil, mi přejel mráz po zádech. Okamžitě mi bylo jasné, že kdybych se bývala nacházela v domku nebo na zahrádce, strom by mě zabil.

Najednou mi bylo jasné, co měl ten sen znamenat, ty stromy, které mě obklíčily a drtily.

Nejvíc mě na tom děsilo, že k té nehodě došlo jen tak, bez nějaké bouřky či silného větru. Dodnes jsem přesvědčená, že mi ten opakovaný sen zachránil život. Nikdy potom už se mi nic podobného nezdálo.

Marie V., (60), Olomouc