Našla jsem si ve zralém věku nového přítele, ten mě však pouze využíval.

Vždycky jsem věřila, že v každém člověk se skrývá i něco dobrého. Ne vždy se mi to vyplatilo. Občas jsem kvůli tomu prožila rozčarování a prolila slzy, ale sama jsem měla dobrý pocit, že moje svědomí je čisté. Srdce mi zlomila až pozdní láska, která přišla několik let po mém rozvodu.

Jeho inzerát mě zaujal

Se svým manželem jsem prožila čtvrt století, než mě potkalo to, co řadu jiných žen. Zakoukal se do výrazně mladší kolegyně a odešel ode mě. Založil si novou rodinu. Já jsem to samozřejmě nesla těžce, ale odpustila jsem mu, protože nenávist se mi vždy příčila.

Hůře to nesly obě dcery, které se na svého otce hodně zlobily. Musela jsem je přemlouvat, aby s ním po rozvodu alespoň jakž takž vycházely. Našly si pak rychle dlouhodobé vztahy a začaly žít svým vlastním životem, takže jsem se cítila dost sama.

Zkusila jsem hledat někoho nového, ale nebylo to vůbec jednoduché. Nikdy jsem v tomhle směru nebyla příliš průbojná. Dala jsem si i inzerát na internet, ale skoro žádná odpověď mě nepřesvědčila. Ti muži nebyli ničím zajímaví a spousta z nich si chtěla pouze nezávazně užít.

Zaujal mě vlastně jeden z nich. Jmenoval se Richard, bylo mu o tři roky méně, ale to už v mém věku nehrálo roli. Na fotografii vypadal sympaticky, psal bez hrubek a působil jako inteligentní muž. Potvrdilo se mi to pak i při osobní schůzce.

Neprokoukla jsem ho

Jediné, co mě trochu zneklidňovalo, bylo, že Richard nikdy nebyl ženatý a neměl děti. Z jeho vyprávění jsem ale pochopila, že měl zřejmě na ženy smůlu. Na nic si ovšem nestěžoval, tvářil se optimisticky a docela rychle jsme se sblížili.

Když na páté schůzce podotkl, že bude končit v podnájmu, kde zrovna bydlí, navrhla jsem, že by se mohl přestěhovat ke mně. Můj byt, který mi po rozvodu zůstal, byl dostatečně velký. Richard to nejprve odmítal, takže jsem ho musela přemlouvat.

Tehdy jsem ještě nevěděla, jak velký je to manipulátor. Se zklamanými ženami, které touží po lásce, to zkrátka uměl. Já jsem to v té době ani nemohla rozpoznat, neměla jsem k tomu žádný důvod. Ke mně se Richard choval stále velmi pozorně a džentlmensky. Po svém citovém zklamání z manželství jsem opět měla radost ze života.

Odhalení pravdy bolelo

Uběhlo čtvrt roku a přišly první pochybnosti. Začalo mi trochu vadit, že se Richard až příliš často zdržoval mimo domov. Nikdy jsem nebyla žárlivá, ale jeho nepřítomnost už budila různá podezření. Také jeho výmluvy nezněly vždycky úplně věrohodně.

Přimělo mě to udělat něco, co jsem předtím odmítala. Jednoho dne jsem zkusila Richarda tajně sledovat. Překvapilo mě, že jede jiným směrem, než kde se měla nacházet jeho práce. Na autobusovém nádraží nasedl na autobus, který mířil pryč z města.

Říkala jsem si, že se třeba jedná o nějakou služební cestu, o níž se zapomněl zmínit. Jenže když jsem zavolala do firmy, kde měl pracovat, nikdo tam Richarda neznal! To už jsem byla hodně neklidná.

Bála jsem se, co bych mohla odhalit, ale odmítala jsem současně nadále žít ve lži.

Když se Richard večer vrátil a já jsem se ho zeptala, jak se měl v práci, bylo jasné, že nemluví pravdu. Poté, co usnul, podívala jsem se mu do peněženky, kde měl doklady. Celá v šoku jsem zjistila, že se jmenuje úplně jinak. Druhý den jsem po něm nemilosrdně chtěla pravdu.

Nejprve se vykrucoval, ale pak přiznal, že ho hledá spousta věřitelů a vlastně i policie. U mě našel jen dočasný úkryt, který potřeboval. Pochopil, že je konec, sbalil si věci a odešel. Stalo se to už před pár lety, ale ránu v srdci mám pořád.

Nerada na to vzpomínám, protože vím, že i všechno to hezké, co se stalo na začátku, nebylo bohužel upřímné.

Alena V. (58), Šumperk